/Od našeho spolupracovníka/
Během necelého roku uvádí pražské Národní divadlo už druhou hru britského dramatika českého původu Toma Stopparda. Po intelektuálně jiskřivé Arkádii si dramaturgie vybrala Rock'n'Roll, který měl světovou premiéru loni v londýnském Royal Court Theatre. Prolínající se osudy cambridgeského profesora Maxe a českého disidenta Jana autorovi posloužily jako odrazový můstek k analýze evropského politického vývoje v rozmezí let 1968 až 1990, avšak vymezený horizont v mnoha ohledech časově i tematicky překračují.
Jak je pro Stopparda charakteristické, hru spřádá z několika různorodých plánů. Prostředí cambridgeských intelektuálů, vzrušeně diskutujících o vývojových proměnách marxismu nebo o sapfické poezii, konfrontuje s realitou života v Československu po sovětské vojenské intervenci osmašedesátého roku. Spojovací prvek mezi dvěma příkře oddělenými světy vytváří dravý proud rock'n'rollu překonávajícího bariéry a symbolizujícího absolutní svobodu.
Plastici před oponou
Oproti londýnskému nastudování dává pražská verze v překladu Jitky Sloupové a v režii Ivana Rajmonta větší prostor hudbě. Vedle autorem předepsaných skladeb Pink Floyd či Rolling Stones se diváci dočkají vystoupení domácí undergroundové legendy The Plastic People Of The Universe, jejichž politický soudní proces se stal inspiračním zdrojem Charty 77. Kvílející kytary a dunivé bicí Plastiků před Hynaisovou oponou vytvářejí bizarní prolog k inscenaci. Skupina se na scéně objeví znovu na samém konci představení, kdy živou produkcí symbolicky přehluší záběry ze strahovského koncertu Rolling Stones z roku 1990.
Rajmontova inscenace respektuje nezpochybnitelný fakt, že Stoppardův styl staví na slovech a na jejich přesně sdělovaných významech a že podstatnější roli než akce a dějové peripetie sehrávají duchaplně konstruované dialogy. Pozornost se proto upíná k aktérům, jimž vévodí David Prachař jako Jan a Alois Švehlík v roli Maxe, a především k jejich břitkým verbálním potyčkám.
České prostředí je v Rock'n'Rollu viděno výhradně prizmatem disentu a boje (nebo spolupráce) s StB, a to víc ilustrativně než analyticky. Rockový nadšenec Jan si v sobě po celý život nese zážitky ze studijní stáže v Cambridgi v létě osmašedesátého roku, kdy navázal ambivalentní vztah s marxistou Maxem a zažil i éru květinových dětí.
Janova pražského přítele Ferdinanda interpretuje Jan Hartl s cudným humorem jako nezlomného životního outsidera.
Janovy a Ferdinandovy diskuse o různých podobách politického nesouhlasu nezapřou nedramatický literární původ - vycházejí z dobových úvah Havla, Kundery či Vaculíka. Popisně didaktického tónu se nevyvaruje Janova rozmluva o Gorbačovově perestrojce, kterou vede s ustrašeným britským novinářem Nigelem (rozpačitý Ondřej Pavelka) na Kampě u Lennonovy zdi.
Profesorovo prozření
Ačkoliv Rock'n'Roll bývá označován za hru o českých disidentech a různých podobách vzdoru proti totalitě, mnohovrstevnatěji zachycuje svět britských intelektuálů. Nejnosnější figuru představuje cambridgeský profesor Max, a to nejen díky autorovu důsledně neschematickému vidění, ale i zásluhou vyvážené interpretace Aloise Švehlíka. Max je zapřisáhlý marxista a materialista, jak rád zdůrazňuje, stejně starý jako říjnová revoluce. Přesto nepatří ke stalinistickým dogmatikům východoevropského střihu, ale je přemýšlivým člověkem, schopným vtipně formulovat dějinné paradoxy.
Jestliže Max ani po vpádu sovětských tanků do Prahy v roce 1968 nechce zahodit politické přesvědčení, v průběhu československé normalizace a především na počátku devadesátých let si s plnou trpkostí uvědomuje totální kolaps marxismu. Ani to mu ovšem nebrání, aby sarkasticky glosoval konzumní společnost a život v tchatcherovské Británii, kterou vnímá jako "demokracii poslušných".
Bez ohledu na občas nevyvážené tempo je na Rajmontově verzi Rock'n'Rollu cenné, že na české jeviště přináší nedořešené téma naší nedávné minulosti.
V dramatech bylo prozatím reflektováno jen sporadicky, pokud vůbec. Těžiště inscenace přesto spočívá jinde: v konfrontaci odvátých ideálů šedesátých let s dneškem, ve sváru materialismu s idealismem, v otaznících nad budoucností konzumní společnosti, a především v mnohostranném pohledu na propastný rozpor mezi marxismem jako filozofickým směrem a tragickými pokusy o jeho aplikaci v politické realitě dvacátého století.
Tom Stoppard: Rock'n'Roll. ND v Praze. Premiéra 22. 2. Nejbližší repríza dnes.
