Kdysi to mezi nimi jiskřilo jako mezi Leventhalem a jeho nepřítelem Allbeem z románu Oběť Saula Bellowa. Altsaxofonová legenda Lee Konitz a jeho někdejší učitel, slepý pianista Lennie Tristano, v padesátých letech vynalezli styl řečený cool jazz a položili základy celé větve moderní improvizované hudby.

O tom, že tento styl dodnes žije, se mohli přesvědčit návštěvníci Konitzova středečního koncertu v pražském Jazz Docku. Třiaosmdesátiletý veterán bezmála dvě hodiny řádil s šarmem rozverného dědečka.

Podobně jako spisovatel Bellow má i Konitz ruské židovské předky, oba jsou spjatí s chicagskou kulturní scénou čtyřicátých let a Konitz, vášnivý čtenář Dostojevského a Prousta, je založením též evropský intelektuál.

Jeho vnitřní zrání, odrážející jeho neobvyklý projev, trvalo několik dekád a podepsaly se na něm marihuanové dýchánky s Louisem Armstrongem, koketérie se scientologií i židovský původ. Coby přítel pianisty Lennieho Tristana ignoroval rozmach bebopu a naopak si vyvinul metodu improvizovaného, nevzrušivě lyrického stylu hry, který jej přivedl do sestavy Milese Davise a později i na sólovou dráhu, jejíž vrcholnou podobu teď ukázalo akustické vystoupení Konitzova kvartetu v Praze.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se