Ten pocit mě sužuje už od školních let. Všechny ty ochozy, sportovní utkání, koncerty, festivaly… A všude zatraceně tolik lidí! Nevím, jak vy, ale já prostě nemám rád dav. Ještě tak pět, 10, ale i 50 lidí v malé hospůdce, na chatě nebo v klubu snesu. Jakmile ale v mém okolí začne být těsno, necítím se komfortně. Snad s výjimkou listopadových událostí před více než 30 lety. Během nich mi ta masa lidí nevadila. Naopak. Jenže od té doby zas a znovu. Určitě ten pocit znáte. Euforie, hluk, křik, tlačenice, ale také stres z toho, kterým směrem odejít, když už je mačkání příliš. Na druhou stranu, umíte si představit, že bychom najednou nemohli "zažít dav"? Běžet maraton, vydat se na protestní jízdu na kolech nebo třeba navštívit obří festival či stadion, kde v jeden moment křepčí nebo fandí desítky tisíc lidí najednou? Nemám rád dav, ale poslední dny mi začíná chybět.
