Šest jeho podpisů se dochovalo, a každý je jiný: Shaksp, Shakspe, Shakspere, Shak-speare... hrůza. Z těch šesti podpisů jsou tři na jeho poslední vůli, a každý trochu jiný. Nikdy William Shakespeare. Tato podoba se ve stratfordských, a zvláště londýnských záznamech, zejména pak na titulních listech her (až do roku 1598 - do té doby jméno autora Shakespeara netáhlo), ustaluje postupně, kolísavě a vlastně nikdy definitivně; a vskutku spíše jako jméno literární. Vlastně je písemná podoba (ne znění) WILLIAM SHAKESPEARE věcí dohody mnoha zúčastněných stran. Trvalo pár století, než se k ní dospělo - ještě Shaw například důsledně psal SHAKESPEAR.
Laskavého čtenáře se v tu chvíli může zmocnit strašlivé podezření. Není věcí dohody celý William Shakespeare - jako autor děl, která zná každý školák? Pravda někteří se nikdy nesmířili s tím, že muž, jehož veškerou (nepochybnou) rukopisnou pozůstalost představuje těch šest (nebo jenom pět?) podpisů - žádný deník, žádný dopis, natož rukopis básně či celého dramatu - že by ten synek negramotného otce, později stratfordský zbohatlík a spekulant s realitami, kterému se v mládí ani žádného pořádného (rozuměj univerzitního) vzdělání nedostalo, mohl napsat ty krásné hry a básně, ta svědectví sčetlosti, a snad i scestovalosti, jemného ducha a citlivého srdce?..."
Teatrolog Milan Lukeš v eseji ke knižnímu vydání scénáře Zamilovaný Shakespeare
