Veřejnost zná výtvarné dílo Libora Fáry (1925 až 1988) pohříchu jen díky plakátům a knižním úpravám (byl například autorem koláží na přebaly oblíbené detektivní knižnice 3x, kterou kdysi vydával Odeon).
Obsáhlá retrospektiva, kterou výstavní oddělení Správy Pražského hradu a Galerie Gema připravily do prostoru hradní Jízdárny, však představuje umělce daleko všestrannějšího. Autorova manželka, historička Anna Fárová, společně s dcerou Gábinou a dalšími spolupracovníky, shromáždila volnou i užitou tvorbu od válečných let až po zralé období, žel předčasně přerušené smrtí.
"Snažili jsme se shromáždit Fárovu tvorbu ve všech jejích podobách od jejích počátků a vyhledali jsme ji ve sbírkách veřejných i soukromých," říká Anna Fárová. Mnohá díla byla objevena v antikvariátech, mnohá ovšem i na půdách, aniž jejich majitelé vlastně tušili, co mají.
Tvorba Libora Fáry je neobyčejně pestrá a všestranná (občas by se chtělo říci až roztěkaná) - tématy, technikou, inspirací. Jejím základním zdrojem byl surrealismus (Fára patřil do skupiny tzv. spořilovských surrealistů). A i když později šel svou vlastní cestou, bohatou na užívané techniky, k tomuto (životnímu i uměleckému) východisku se vracel. Jinou, tentokrát mimovýtvarnou inspirací mu byl jazz, který v ateliéru stále poslouchal a podle něhož i pracoval.
Jeden z novinářských kolegů v referátu o Fárově výstavě říká, že nemůže potlačit dojem, jako by to byla akce protekční. Vyvozuje to z letitého přátelství Libora Fáry a Václava Havla. Soudí, že prestižní prostor hradní Jízdárny by měl být vyhrazen jen velkým a největším osobnostem. Ale Libor Fára takovou osobností byl. A současná retrospektiva, kterou lze zhlédnout do 2. května (denně mimo pondělí do 10 do 18 hodin), dokládá, že v našem moderním umění máme zatím stále co objevovat.
