KNIHA

Petr Šabach
S jedním uchem naveselo
Listen a Paseka, Jihlava a Praha 2011
168 stran, 225 korun

Když autor s vážnou tváří vypráví o tom, jak deset let budoval svůj román, očekávání jsou pochopitelně velká. Když sestaví svou novou knihu z povídek, které už většinou byly publikované, očekávání pochopitelně zas tak velké není. To je případ souboru S jedním uchem naveselo Petra Šabacha (1951).

Kniha vyšla společnou péčí autorovy kmenové Paseky a jihlavského nakladatelství Listen, které se zaměřuje na vydávání tematických souborů složených z povídek od různých českých autorů. Jedním z častých přispěvatelů titulů jako Tenkrát za totáče, Schůzky s erotikou či Šťastné a veselé... je i Petr Šabach.

Více než polovina povídek z knihy S jedním uchem naveselo tak již bylo publikována, jen čtyři jsou nové. Úplně si lze představit ty hovory o vydání tohoto svazku: "Hele, Petře, že bysme vzali ty povídky už vydaný a k nim bys eště něco přihodil, aby to byla vopravdu knížka, třeba kdyby jich bylo celkem deset, to už by bylo dobrý, co říkáš?"

Pražské hostince

A není to jediný "hlas", který nová povídková kniha Petra Šabacha vyvolává. Autor se dlouho věnoval psaní jednoho delšího, souvislého textu způsobem, jemuž sám říká "lepení vlaštovčích hnízd". V předloňské knize Škoda lásky se mu však původní představa opět "rozpadla" do povídek. Ano, lidi chtějí romány, ovšem nic není Petru Šabachovi bližší než povídka - což naznačuje už samotné označení žánru.

V povídkách Petra Šabacha nejen často převažuje přímá řeč, ale i samotný příběh je velmi živý - člověk má pocit, že slyší autora, který se na něj dívá a zkoumá, jestli jeho vyprávění zabírá. Pražský prozaik má v chlebníčku vždy dost historek, jejichž podoba se navíc tříbila opakovaným vyprávěním - přestože zůstávají zároveň hovorově rozvolněné. Jako by Petr Šabach poctivě obcházel pražské hostince a vysával od tamních stolů ty nejlepší příhody.

Při čtení S jedním uchem naveselo sice občas cítíme, že se autor snaží vyhovět tematickému zadání, že používá povědomý motiv - známý třeba z některého "šabachovského" filmu - či historku, jež ke člověku už doputovala jiným kanálem. Daleko zajímavější ovšem je sledovat, jak se Petr Šabach jakožto "nájemný spisovatel" vypořádává s vyřízením zakázky.

Za Jaroslavem Haškem

A pokud jedna z povídek knihy Škoda lásky silně upomněla na Bohumila Hrabala, soubor S jedním uchem naveselo je zas poctou Jaroslavu Haškovi a navázáním na jeho "okamžité psaní". Je totiž dobře, že tematické povídkové soubory udělaly tutéž službu jako kdysi touha šéfredaktorů mít na stránkách novin povídku. Jinak bychom totiž tuto schopnost Petra Šabacha vůbec neobjevili - to, že s nízkým žánrem "povídky na objednávku" umí vyskočit hodně vysoko.

Při čtení souboru S jedním uchem naveselo potom také konečně čtenáři dojde, proč Zdeněk Svěrák - přede dvěma lety "debutující" knihou Povídky - má prózy Petra Šabacha tak v oblibě. Jejich radost z vyprávění, jejich nadšení z toho, že jsou posloucháni, a těšení se na pointu jsou totiž obdobné. I když u Petra Šabacha mají příběhy silný hospodský základ a taktéž je autor neustále přitahován obdobím, kdy dospíval. A tak, když se v povídce objeví policejní auto, je to to modré s bílým pruhem...

V době, kdy komunikujeme především zprostředkovaně - kdy se přátelíme na Facebooku a rozcházíme se po esemeskách -, tak Petr Šabach prostřednictvím svých próz halekavě vypráví a přitom se čtenáři dívá upřeně do očí, jestli ho to jeho vyprávění baví. Baví, pane Šabach, deset piv za večer už jsem dlouho s nikým nevypil.



Svazek deseti povídek s názvem S jedním uchem naveselo je již dvanáctou knihou pražského prozaika Petra Šabacha. Jeho prózy vešly v širší známost také díky filmovým adaptacím Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, U mě dobrý či Občanský průkaz.

Související