Nejslavnější balet 20. století neoslnil hned

Zdaleka ne všechna proslulá symfonická, operní či baletní díla se setkala s okamžitým úspěchem. Některá si dokonce při prvním uvedení vysloužila zdrcující kritiku a jejich hvězdná chvíle musela přijít až s časovým odstupem. Podobnou historii má kupodivu i nejhranější a nejslavnější balet 20. století - Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, od jehož premiéry uplyne 4. března 130 let.

Hudbu k baletu si u Čajkovského objednal v roce 1875 za 800 rublů jeho přítel Vladimir Begičev, intendant carských divadel v Moskvě. Begičev je také jedním z autorů libreta, které líčí příběh lásky prince Siegfrieda ke krásné Odettě, začarované zlým Rudovousem v labuť. Čajkovskij dokončil skladbu v březnu 1876 a ihned poté v Moskvě začaly zkoušky na premiérové představení.

Přípravy, které nakonec zabraly přes 11 měsíců, se ovšem neobešly bez problémů. Dirigent orchestru Václav Reisinger, mimochodem pražský rodák, označil Čajkovského kompozici plnou emocí za příliš složitou a rozšířila se také fáma, že je "netancovatelná".

"Ubohost produkce, mám na mysli výpravu a kostýmy, nedostatek dobrých tanečníků, slabou invenci choreografa a konečně výkon orchestru... to vše jsou dobré důvody, aby (Čajkovskij) nehledal vinu u sebe," napsal po špatně přijaté premiéře 4. března 1877 v moskevském Velkém divadle Modest Čajkovskij. Přesto Labutí jezero nezapadlo a na repertoáru slavné scény zůstalo.

Po Reisingerově odchodu z Moskvy v roce 1879 se zde baletu ujal Joseph Peter Hansen, který Čajkovského první baletní kus na jevišti udržel. Až do ledna 1883 bylo Labutí jezero provedeno jen s malými změnami celkem 41krát, což na tehdejší zvyklosti vůbec nebylo špatné. První uvedení v zahraničí (pouze 2. dějství) bylo Národní divadlo v Praze 21. února 1888 v choreografii Augustina Bergera.

Čajkovskij se dočkal velkého sukcesu s balety Šípková Růženka (1890) a Louskáček (1892), na nichž pracoval s geniálním choreografem Mariem Petipou. "Otec klasického baletu" Petipa, ke kterému skladatel choval velký respekt a nedovedl si představit, že by "dělal balet s někým jiným", měl v plánu oživit znovu i Labutí jezero. Stalo se tak už bez Čajkovského (zemřel 1893) 15. ledna 1895 v Mariinském divadle v Petrohradě. Za novou produkcí stála dvojice Marius Petipa a Lev Ivanov, hudbu pro potřeby inscenace upravil skladatel a šéfdirigent scény Riccardo Drigo.

Tato verze měla konečně úspěch a stala se "standardem". Svět začala dobývat v roce 1900, kdy balet mohlo spatřit publikum ve Varšavě; za deset let následoval Londýn, New York a další metropole. Jak říká baletní mistr Jiří Sekanina, choreografie Labutího jezera bývají "většinou gentlemansky přiznanou či nepřiznanou - kompilovanou - choreografií nejznámějšího uvedení, které připravili Marius Petipa a Lev Ivanov".

I Státní opera Praha připravuje nyní Labutí jezero v této původní scénické verzi v choreografii a režii šéfa baletního souboru Pavla Ďumbaly a Hany Vláčilové. V hlavních rolích se budou střídat sólisté Státní opery a Národního divadla, v několika reprízách vystoupí také hosté, mezi nimiž nejvýznamnějším je první sólistka Anglického národního baletu v Londýně Daria Klimentová.

Premiéra Labutího jezera se plánuje na 29. března.