Yves Klein - Modrá revoluce

Mezi nejdůležitější protagonisty evropské avantgardy padesátých a šedesátých let minulého století patří bezesporu Yves Klein. Vídeňské muzeum moderního umění MUMOK ve spolupráci s pařížským Centre Pompidou nyní Kleinovi věnuje obsáhlou retrospektivu. Jméno Yves Klein je v první řadě spojeno s jeho modrými monochromiemi a s jeho patentem na barvu IKB (International Klein Blue).

Přestože Kleinova brzká smrt v roce 1962 dala umělcovi jen osm produktivních let, je jeho dílo mimořádně bohaté a nelze je redukovat jen na malířství, které sám považoval za "pouhý popel mého umění". Klein překročil hranice klasického výtvarného umění a šel přes skulptury až k performativnímu a konceptuálnímu umění.

Yves Klein používal barvy modrou, růžovou a zlatou a pracoval s těly, aby se přiblížil svému cíli "uvěznit neviditelné". Jako představitel avantgardy daleko předstihl mnoho současníků, když se zabýval pojmy imaterialita a prázdnost, které chtěl vysvětlit v akcích a manifestech. Spousta dnes známých akcí byla tehdy považována za provokaci, jako například výstava modrých monochromií stejného formátu v Miláně v roce 1957 nebo prezentace naprosto prázdné galerie "le Vide" o rok později. Klein nechtěl ale v první řadě provokovat, šlo mu spíše o zviditelnění vyvinuté spirituality pomocí komplexního uměleckého díla. Jako vášnivý vyznavač juda a člen mystického rosenkruciánského řádu se chtěl soustředit na vztah těla k duši. Vyjádření našel v používání lidských těl, která nazýval živými štětci a kterými rozrušil a občas i vyděsil současníky. Spojil tím vlastně tři elementy umění - lidské tělo (které namočil do barvy), samotné plátno (na kterém zůstaly otisky těl) a myšlení pozorovatelů (na kterém zanechal vždy svou stopu, i když to častokrát bylo "jen" znepokojení).

Jako první umělec uspěl Klein v inscenaci vlastního života coby uměleckého díla. Vlastní svatbu s umělkyní Rotraud Uecker inscenoval jako akci, která zbořila tehdejší hranice umění stejně, jako když za zlato prodával certifikovanou "nulovou senzibilitu" nebo když vystavoval lidem dokumenty, které z nich udělaly umělecké objekty. Když Yves Klein v roce 1962 zemřel na infarkt, velká část jeho díla nebyla ještě světem pochopená.

Vídeňské muzeum MUMOK pro tuto hommage nashromáždilo více než 120 maleb, skulptur, manifestů a kreseb, mezi nimi i 71 hlavních děl z veřejných i soukromých sbírek z Francie, Spojených států a Japonska. Exkluzivně pro výstavu bylo kromě toho vytvořeno dvanáct dokumentárních filmů, které vysvětlují, jak ohromný vliv měl Yves Klein na následující generace umělců.

Výstava potrvá do 3. června. Otevřeno denně 10 - 18, čtvrtek do 21 h.
MUMOK, Museumsplatz 1, Vídeň, tel.: +43-1-525 00-1400
www.mumok.at