Moravské divadlo Olomouc se může chlubit další inscenací

Moravské divadlo Olomouc se může chlubit další inscenací. V první, kratší části je uváděno Faurého lyrické Requiem, po pauze pak Orffova Carmina burana.

Režiséru a choreografu Robertu Baloghovi se v Requiem podařilo vystříhat se nebezpečí ilustrativnosti: jímavá zádušní mše není jen modlitbou za věčný pokoj a smír. Baloghova choreografie napovídá, že o kýžený rajský stav je nutno přičinit se i vlastní snahou.

Orffova Carmina burana, Písně buranské, inscenuje pak Balogh jako výpravné a sugestivně hravé teatrum mundi, v němž vládne nevypočitatelná Fortuna se svým kolem štěstí.

Operní sbor i Akademický sbor Žerotín bylo nutno umístit na konstrukci nad jevištěm, aby tanečníci měli místo. Scénograf Jan Dušek navrhl pro Requiem několik černých panelů, které tanečníci občas ztékají jako lezecké stěny. V kantátě Carmina burana je přidáno Fortunino kolo.

Vysoké kvality nezapře ani hudební nastudování. Zatímco se průzračný Fauré auditoriem nesl bez připomínek, v exponovaných pasážích Orffovy barvité partitury měly oba sbory co dělat, aby se prosadily s požadovanou razancí. Ne vždy se to však stoprocentně podařilo. Chyběl větší důraz na pregnantnost orffovského rytmu a souhru mezi sboristy a orchestrem. Přesto v Olomouci vznikla inscenace, která svou kvalitou a významem daleko přesahuje hranice regionu.

Vladimír Čech

G. Fauré: Requiem, C. Orff: Carmina burana
/Olomouc, Moravské divadlo, prem. 13. 4./