Punková opera jak podle Monty Pythonů

Rockovou operu Le Temps des Gitans (Čas cikánů) nastudoval pro scénu pařížské Opery Bastille filmový režisér Emir Kusturica. Představení je adaptací stejnojmenného autorova snímku, za jehož režii získal bosenský filmař v roce 1989 cenu na festivalu v Cannes. Autorem libreta k opeře je Nenad Jankovič, který zjednodušil zápletku filmu a převedl ji na nešťastnou love story.

Jejími protagonisty jsou romský chlapec Perhan (Stevan Andjelkovič) a jeho dívka Azra (Milica Todorovič). Mladí lidé se chtějí vzít, ale Perhan musí nejprve vydělat peníze na dům a operaci své sestry, která je tělesně postižená. Odejede proto do Milána, kam ho pod příslibem lehkého výdělku naláká prohnaný mafián Ahmed. Když se Perhan vrátí, zjistí, že ho Ahmed celou dobu podváděl a žádný dům pro něj ve vesnici nepostavil. Navíc je jeho dívka těhotná s jiným mužem a jeho sestra, jež se měla léčit, se potuluje v ulicích a vydělává pro Ahmeda žebráním. Perhan se proto vydá do Milána, aby tam našel a zabil Ahmeda. Celé představení končí krvavými jatky před fasádou milánského Dómu.

Partitura je postavena na rytmech romských písní, které přerušují rocková sóla elektrické kytary. Představení vyniká především nápaditou výpravou a kostýmy. Scéna se neustále hemží davy lidí, trpaslíků, žonglérů, akrobatů a muzikantů. Kusturica do děje zakomponoval i úryvky z filmu Čas cikánů a dokumentu o Maradonovi a vypůjčil si rovněž několik záběrů Roberta de Nira ze Scorseseho filmu Taxikář. Celý kus připomíná spíš hýřivý rej než operu. Ostatně sám Kusturica o jejím nastudování řekl, že chvílemi je to parodie na operu, chvílemi je to parodie sebe samého. "Čas cikánů je opera, jak by si ji nejspíš představili Monty Pythoni," vyjádřil se o svém díle Kusturica.

120 rue de Lyon, www.opera-de-paris.fr