Šéfdirigent českých filharmoniků Mácal končí

Šéfdirigent České filharmonie Zdeněk Mácal v sobotu oznámil členům orchestru, že ve své funkci končí. Zprávu dnes přinesla agentura ČTK, která se odvolává na Daniela Sobotku, spolupracovníka generálního ředitele filharmonie Václava Riedlbaucha. Mácal ale bude dál spolupracovat s orchestrem jako dirigent, uvedl ředitel Riedlbauch.

Jednasedmdesátiletý Mácal žil po srpnové okupaci roku 1968 v exilu, působil zejména v USA. V čele České filharmonie byl od roku 2003.

Mácal orchestr o svém záměru informoval v Rakousku po zkoušce na festival, jehož se filharmonie účastnila. Podle Riedelbaucha byly důvodem rezignace negativní novinové kritiky z poslední doby.

"On si teď trošku uvolní ruce, ale nadále se v Praze vyskytovat bude, bude pracovat s orchestrem při nahrávacích projektech, na turné v zahraničí a publikum, které ho má rádo, ho určitě uvidí," řekl Riedlbauch v České televizi.  

Riedelbauch zároveň vyloučil, že by k odchodu šéfdirigenta vedl kompetenční spor s vedením orchestru, jak uváděly některé zdroje. "On, člověk velmi emotivní, prostě zareagoval tak, jak zareagoval, na poslední kritiku, která vyšla v pátek," prohlásil. Mácal se prý už po několik měsíců cítí být ukřivděn stupňovanými útoky na svou osobu.

Poslední lžící byly prý kritiky provedení Sukova Zrání

Terčem ostré kritiky se stalo zejména Mácalovo středeční provedení symfonické básně Josefa Suka Zrání na zahajovacím koncertu České filharmonie s názvem Pocta české hudbě. Podle pátečních Lidových novin nepůsobilo dojmem zvláštní propracovanosti ani výrazného pojetí a skladba se rozpadala na sérii nesouvislých epizod.

Kritika Mácalovi doporučila dílo nastudovat výrazně lépe, anebo raději nedávat vůbec. Mácal podle tisku ve srovnání s předchůdci v čele České filharmonie propadl. "Mysticko-dramatické pojetí Talichovo je dnes těžké napodobit a není to jistě jediná cesta, je tu ale i modernější přístup a rychlá tempa Ančerlova, barevnost Neumannova a noblesní propracovanost Peškova - to všechno jsou významné kreace Sukova Zrání, ke kterým tentokrát další nepřibyla," napsaly Lidové noviny.

Riedlbauch se nicméně Mácala zastal. "Zdeněk Mácal přinesl do orchestru velký klid, pohodu v práci, soustředění na výkony zejména v repertoáru, jako je česká hudba, a myslím, že ty kritiky zejména v zahraničí to jednoznačně oceňují. Jestliže domácím kritikům se něco nelíbí, mají na to také plné právo," dodal.

Velmi neobvyklý krok

"Je to velmi neobvyklé," zhodnotil Mácalův krok na dotaz agentury ČTK šéfredaktor časopisu Harmonie Luboš Stehlík. Překvapilo ho zejména načasování Mácalova rozhodnutí. Odchody předních dirigentů se při jejich vytížení totiž plánují dlouho dopředu. Pokud by Mácal již s filharmonií nechtěl vystupovat, znamenalo by to pro orchestr vážný problém.

"I když náš první orchestr nepatří mezi světovou špičku už dávno, přesto je to orchestr vysoké úrovně a nemůže si dovolit angažovat na tento post vysloveně druhořadého dirigenta. Takovéto věci se většinou řeší několik let, pochybuji, že by byl nějaký dirigent volný," dodal Stehlík.