Filmové Berlinale má překvapivého vítěze

Favorizovaný americký snímek o bezohledném ropném magnátovi Až na krev však zabodoval v kategorii nejlepší režie, za niž dostal Stříbrného medvěda Paul Thomas Anderson.

Překvapivý vítěz Berlinale mladého režiséra Josého Padilhy budí rozporuplné reakce hlavně kvůli množství násilných scén. V Brazílii chtěla film po jeho loňském uvedení do kin zakázat tamní policie, o níž snímek podává nelichotivý obrázek. "Chtěli jsme změnit situaci v Brazílii. V tom film pomáhá," tvrdí však producent oceněného snímku Marcos Prado.

V brazilských kinech však snímek běží v sestříhané podobě, neboť v původní metráži údajně obsahoval neúnosné množství brutálních scén. Na ilegálně vypálených DVD přitom delší verzi filmu vidělo v Brazílii odhadem na 12 milionů lidí.

Velkou cenu poroty dnes dostal jediný dokumentární film v hlavní soutěži. Americký snímek Standard Operating Procedure postavil jeho autor Errol Morris na rozhovorech s trýzniteli iráckých vězňů v nechvalně známé věznici Abú Ghrajb u Bagdádu. Stříbrného medvěda za nejlepší scénář dostal Wang Siao-šuaj za film Věříme v lásku. Příběh vypráví o manželské dvojici, která už společně nežije, ale najednou je spojuje krutá diagnóza jejich dcery, jež onemocní leukemií. Největší nadějí pro její vyléčení by bylo, kdyby dostala tkáň od svého bratříčka, který se ovšem teprve musí narodit.

Favorit selhal

Největším favoritem na Zlatého medvěda byl před vyhlašováním cen film Až na krev, který už běží v amerických kinech a byl nominován na osm Oscarů, které se budou vyhlašovat příští víkend. "Nesmírným sympaťákem je jistě představitel hlavní role Daniel Day-Lewis. U tohoto filmu se mi však potvrdilo, že vaříte-li z dobrých ingrediencí, ještě není zaručený výborný výsledný pokrm," zhodnotil film pro ČTK český herec a publicista Milan Šimáček, který zasedl v ekumenické porotě festivalu a na Berlinale prý viděl 52 filmů.

Až na krev však získal kromě režisérského Stříbrného medvěda také sošku za mimořádný umělecký výkon za doprovodnou hudbu, kterou epický snímek podkreslil kytarista skupiny Radiohead Jonny Greenwood. Andersonův snímek získal v německé metropoli hlavní trofej před osmi lety. Tehdy to bylo za jeho tříhodinový opus Magnolie.

Naprázdno dnes nevyšel ani druhý favorit na hlavní trofej. Představitelka hlavní role v britském komediálním filmu Happy-Go-Lucky Sally Hawkinsová, která je skutečným objevem letošního Berlinale, získala Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon. Hawkinsová excelovala v roli vždy dobře naladěné londýnské učitelky Poppy, která přenáší svůj optimismus na okolí. Film natočil režisér Mike Leigh, který se proslavil snímkem Tajnosti a lži.

Stříbrnou sošku za nejlepší mužský herecký výkon ve festivalovém paláci na Postupimském náměstí převzal íránský herec Rézá Nadží za svou roli ve filmu Zpěv vrabců. Nadží hraje ve filmu režiséra Madžída Madžídího otce rodiny Karima, jenž přijde o práci na venkovské pštrosí farmě a musí vzít práci taxikáře v Teheránu.

Úspěšný Havel

Na celém festivalu Šimáčka nejvíce nadchly dva nesoutěžní filmy, český dokument Občan Havel a poslední snímek polského klasika Andrzeje Wajdy Katyň. Občan Havel měl mimořádně pozitivní ohlasy i v místním tisku a jeho producenti v Berlíně uzavřeli smlouvu s německou společností Deckert Distribution, která bude film prodávat do zahraničí.

Vedle evropských distributorů projevily o film zájem i dvě společnosti z USA. Filmový festival Berlinale je řazen mezi tři nejvýznamnější soutěžní filmové festivaly. V květnu budou další filmy usilovat o Zlatou palmu ve francouzském Cannes a na sklonku léta o Zlatého lva na nejstarším filmovém festivalu světa v Benátkách.

Další ceny

Cena federace filmových kritiků (FIPRESCI), kterou loni získal český film Obsluhoval jsem anglického krále, letos putuje do Mexika díky snímku Jezero Tahoe. Hlavní festivalová porota v čele s řeckým režisérem Constantinem Costou-Gavrasem posuzovala 21 filmových děl.

Cenu ekumenické poroty získal film Il y a longtemps que je t'aime...(Tak dlouho tě miluji), který je režisérským debutem populárního francouzského spisovatele Philippa Claudela. "Ve svém filmu vypráví příběh Julietty, která se po 15 letech strávených ve vězení vrací domů. Je sama, nese si v sobě to trauma a začíná žít v domě u své sestry, která však žije se svým manželem a dvěma adoptovanými dcerami. To je myslím velmi silné téma, které Claudel dobře a citlivě zpracoval," řekl Šimáček.