Prosté věci mají nejvíce nestatutárních cen z Karlových Varů

Na 42. ročníku Mezinárodního filmového festivalu dnes předalo své ceny pět nestatutárních porot. Největší úspěch u nich měl ruský film Prosté věci mladého režiséra Alexeje Popogrebského. Líbil se nejvíce porotě Fipresci sdružující filmové kritiky a novináře. Cenu mu přiřkla i Ekumenická porota složená ze zástupců církví a filmařů.

Film režiséra Popogrebského získal od obou porot ocenění za pravdivý obraz posttotalitní společnosti v současném Rusku a za pozoruhodné herecké výkony. Podle zástupců Ekumenické poroty je ve filmu velmi dobře zpodobněna postava hlavního hrdiny, který prožívá konflikty, pokušení a starosti v osobním i profesním životě, ale nakonec je schopen dojít k rozhodnutí.

Ekumenická porota ještě udělila Zvláštní uznání francouzskému snímku Rozhovory s mým zahradníkem režiséra Jeana Beckera za kreativní zpodobení věčných lidských a univerzálních hodnot, které mohou obohatit současný svět, jako jsou čest, věrnost, přátelství či úcta ke stvoření.

Estonská třída

Další nestatutární cenu, která nese název Cena Dona Quijota, udělila porota Mezinárodní federace filmových klubů FICC. Dostal ji společný islandský a německý snímek Severní blata režiséra Baltasara Kormákura. Na porotu nejvíce zapůsobilo důvtipné využití žánru detektivního příběhu k vykreslení složitých sociálních témat spolu s vynikajícími hereckými výkony. "Považuji to za velké povzbuzení pro islandskou kinematografii," poděkoval režisér.

Cenu Europa Cinemas Label, kterou předává síť kin Europa Cinemas v Evropě, převzal estonský režisér Ilmar Raag za film Třída. Porota se rozhodla udělit ocenění tomuto filmu vzhledem k jeho neúprosné upřímnosti a naléhavosti, s níž oslovila nejen porotu, ale i publikum. Výkon režiséra považovala porota za pozoruhodnou analýzu hierarchie školního kolektivu a konfliktu sociálních rolí.

Poslední udělenou nestatutární cenou Netpac, o níž rozhodovala porota sítě provozovatelů asijských kin, získal koprodukční izraelský a francouzský snímek Kapela přijela režiséra Erana Kolirina. A to za odvážný, poučný a povzbudivý způsob připomenutí důležitosti existence komunikačního mostu mezi arabskou a izraelskou kulturou na Blízkém východě.