I cesta může být cíl, ví písničkář Oldřich Janota

Písničkářství i rock v Čechách nejsou chudé na básnické momenty. A přece: vedle Oldřicha Janoty jaksi blednou a člověk by byl schopen říci, že skutečný básník tu je v posledních čtyřiceti letech jediný. Je to nejen Janotovou péčí o slovo, zvuk a energii písničky: i jeho postojem, který se vždycky vzdaloval snadným a hromadně sdíleným cestám. Písničkář, minimalista i experimentátor Janota jako by si pro jistotu sám házel klacky pod nohy. Kterékoli z jeho alb je výjimečné. Ale nikdy neměl Janota tolik oddaných příznivců jako v éře kapely Mozart K. Hudba umí jít za slova: a posluchači se za podivnou skupinou v osmdesátých letech zhypnotizovaně táhli právě proto, že nabízela cosi nevyslovitelného. Navíc jen živě: nahrávky Jako měsíc (2003) vyšly až dvacet let poté.