Přečtěte si, koho favorizujeme na zisk Křišťálového globu

Každý rok se s blížícím koncem festivalu spekuluje o tom, kdo v hlavní soutěži nejsilněji aspiruje na hlavní trofej. Novináři i fanoušci mají své tipy, jeden je nadšený z toho, jiný z onoho. Objektivní kritéria pro vítěze samozřejmě neexistují, už proto, že porota je (na rozdíl třeba od sudích na filmových Oscarech) pokaždé jiná, a její vkus se tak nedá odhadnout.

Zpravodajové HN a iHNed.cz postupně shlédli všechny filmy hlavní festivalové soutěže. Kdo je podle nás favoritem? A proč? Nabízíme pět adeptů Křišťálového globusu.

1. Pátrání, Maďarsko

Netradičně vystavěný thriller mísí prvky klasické detektivky s prvky krimi a hororu, v němž je od počátku známý pachatel - o to zajímavěji však mladý režisér Attila Gigor (v domovském Maďarsku známý hlavně kvůli krátkým filmům) ústřední příběh vystavěl. Hlavní postava, patolog Tibor, se kvůli penězům, které potřebuje pro nemocnou matku, nechá nejmout jako vrah. Bezchybně provedený "dokonalý zločin" jej však vtáhne do sítě podivných náhod a setkání s lidmi, kteří jsou už dlouhou dobu součástí jeho života, aniž by o tom Tibor měl vůbec tušení.

Proč jej ten, kdo si vraždu objednal, vlastně najal? Co mu oběť vraždy udělala? A není náhodou všechno jinak? Tibor roztáčí kolotoč vyšetřování, v němž se z pachatele mění ve vyšetřovatele, jehož hlavním pomocníkem není intuice detektiva, nýbrž schizofrenní vize a halucinace - Tibor totiž, podobně jako malý Harvey Lee Osment v Šestém smyslu "vídá mrtvé lidi".

Už dlouho nebylo ve Varech k vidění tak napínavé drama, které zároveň okouzluje netradiční formou vyprávění i invenční filmařinou. Favoritem a soukromým tipem naší hitparády je Pátrání i přesto, že thriller vyšetřující podivná úmrtí vyhrál i loni - tehdy to byl sugestivní mystický příběh ze současného Islandu nazvaný Severní Blata (režie Baltasar Kormákur).

2. Skoro celá pravda, Francie

Pravda je důležitá. Aspoň trochu pravda. Anebo třeba lež, ale dobře podaná. To je pomyslné motto výborného francouzského psychologického snímku La vérité ou presque - Skoro celá pravda, který do karlovarské hlavní soutěže poslal režisér Sam Karmann. Už teď se o něm mluví jako o jednom z potenciálních favoritů - minimálně na cenu pro nejlepší herečku. Příběh čtyřicátnice Anny, úspěšné a vytížené televizní moderátorky, se začíná odvíjet ve chvíli, kdy se jí celý život tak trochu hroutí.

Její nejlepší kamarádka Carolina zvaná Caro je v děvátém měsíci těhotenství, když zjistí, že ji manžel Marc podvádí. Požádá o radu Annu, která se s Marcem kdysi rozvedla. Anna má špatné svědomí vůči Caro vcelku právem - s Marcem totiž právě ona znovu prožívá milostnou aférku. Marc před Annou i Caro pro změnu tají své náhlé homosexuální zaměření a finanční problémy. Roztáčí se kolotoč milosrdných lží a přátelských podvodů, který ovšem všechny ve finále dovádí až na hranici absolutního vyčerpání.

Sam Karmann svůj nejnovější film natočil podle bestselleru Stephena McCauleyho a namísto psychologického dramatu vystavěl spíše tragikomickou pyramidu vztahů, lásek a skrývané nenávisti. Osudy Anny, Vincenta, Caro, Marca a jejich dalších přátel skládá do pečlivě promyšlené mozaiky, jejíž části bezvadně zapadají do sebe, do jakéhosi brilantního kaleidoskopu nahlížejícího do neurotické současnosti s nadhledem i s neskrývanou ironií.

Filmu navíc nechybí pověstný francouzský šmrnc a elegance, ztělesněná nejen představitelkou hlavní role Anny, Karin Viardové, ale také Lyonem, v jehož ulicích se její příběh odvíjí.

3. Záminky, Španělsko

"Romantická láska je tupým výmyslem kulturního průmyslu,“ glosuje jedna z hlavních hrdinek španělského filmu Záminky svou neradostnou milostnou situaci. Záminky talentované režisérky Silvie Muntové jsou podle nás rovněž jedním z favoritů hlavní festivalové soutěže - a dalším filmem hlavní přehlídky, který řeší krizi partnerských vztahů dnešních čtyřicátníků, kteří si kladou zbytečné záminky právě proto, aby se svým citově stále vzdálenějším protějškem prostě už nemuseli komunikovat. A bezdůvodně staví překážky vlastnímu štěstí.

Hlavní hrdinkou Záminek je divadelní režisérka Viena, krásná žena na prahu čtyřicítky, která se však se svým mužem, úspěšným lékařem Danielem, odnaučila normálně komunikovat. Žijí vedle sebe jako dva osamělí lidé, dvacetiletým manželstvím zaběhnuté denní rituály oživují pouze zbytečnými konflikty a bezdůvodnými hádkami, které je navzájem zraňují.

Viena utíká ke své jediné lásce - divadlu, kde se právě zkouší variace kombinující Čechovovy hry, i Daniel nachází přechodné uspokojení v práci. Třetí pomyslnou hrdinkou španělského příběhu, umně podkresleného rytmy tanga a salsy, je pak Danielova kolegyně, ošetřovatelka Eva, která kromě noční péče o staré a umírající pacienty, s nimiž navazuje křehká pouta, nemá než malý byt a zrzavou kočku.

Zdánlivě bezvýchodný osud trojice, která už rezignovala na své sny a touhy, však v nejméně očekávanou chvíli změní tragédie jednoho z nich.

4. Dr. Alemán, Německo

Mladý německý lékař Marc si na výměnném pobytu v kolumbijském městě Cali připadá jako na válečném poli, než jako v normální nemocnici. Jeho pacienty přivážejí se střelnými zraněními z chudinských čtvrtí města svíraného kriminalitou. "U nás se ani v neděli neseká tráva, abyste nerušili klid sousedům,“ vysvětluje Marc úvodní nesmělost. Okolnosti se však rychle vtáhnou do špinavých her znepřátelených her, což Marcovi komplikuje i zájem několika žen a jeho první opravdová láska.

Snímek Toma Scheibera hraje s atraktivními artefakty v nebezpečném prostředí. Smrt, drogy a adrenalin brzy vyženou z Marca idealistické myšlenky na změnu světa k lepšímu a nakonec bojuje o vlastní život. Syrově natočený příběh si na nic nehraje. Ani na akční jízdu, ani na psychologické zkoumání přeměny hlavního hrdiny.

Zůstává tak někde mezi, s chladným odstupem, ale věrohodnou snahou zachytit život cizince na minovém území, kde vlastně žádné rozhodnutí není to správné. Trumfem filmu je citlivá kamera, kterou mimochodem režisér vystudoval v Kolíně nad Rýnem. Dr. Alemán je mezi festivalovými adepty Křišťálového globusu černým koněm.

5. Za sklem, Chorvatsko

Manželka Maja i dlouholetá milenka Ana chtějí, aby už se Niko konečně rozhodl pro jednu z nich. Tom ale pár dnů nemůže stačit, ani tlaky z jedné či druhé strany. Špinavé triky a komplikované city mu situaci jen ztěžují a rozhodnutí oddalují. Čekaní na impuls, který by rozhodl, však nakonec rozlouskne tragická a nečekaná smrt. Nezasloužená, krutá, zdrcující.

Brilantně zvládnutý film si zahrává s motivy deus ex machina a klade otázku, zda za nás rozhoduje osud a do jaké míry ho můžeme ovlivnit urputnou snahou řídit vlastní život. Režisér Zrinko Ogresta, který před pěti lety ve Varech uvedl úspěšné drama Tady, postavy svého komorního psychologického dramatu nechce soudit, jen šimrá citlivý a přitom přísný pohled na slabosti lidí, jako je každý z nás.

Právě problémy, které se zdají tak obyčejné, avšak zároveň tepají za mnoha zdmi relativně klidných domácností, by mohly na porotu zapůsobit. Civilní - to je přívlastek, který by mohl naléhavé a úsporně zahrané drama mohl vyšvihnout v sobotu do čela 43. ročníku karlovarského festivalu.