Ševčíkův Normal jsou hody, které dávají ve hru samu lidskost

Přízračná stylizace nového českého filmu Normal (především temná barva obrazu a s ním výrazně konstrastní světlo či pleť tváří), příběhu o sériovém vrahovi z přelomu třicátých let minulého století Petru Kurtenovi, vypadá zpočátku jako zbytečné přehánění. Příběh sám je přízračný až dost, a není mu třeba cokoliv přidávat. Kromě toho: stylizací se opouští lidský rozměr, "normál", který je kromě efektní filmové obrazovosti v centru režisérova zájmu.

Justus - učedník tělesnosti

Po několika desítkách minut začíná být zřejmé, že právě jisté odosobnění a vyzdvižení na "nerealistickou" snovou úroveň, dělá z filmu skutečnou úvahu o metafyzických základech lidské normálnosti. Centrální otázka - "rodí se zrůda, nebo se zrůdou teprve stává" - je najednou položena jako otázka nadlidská, do níž je kromě lidí z masa, krve a kostí zatažen i bůh jako projekce nevědomí.