Božský Karel slaví 70. Vaše názory: Gentleman i manipulátor mas

"Karel Gott je pro mě příkladem profesionální kontinuity, je jako ta hora Říp, co tady pořád stojí..." napsal Václav Havel v dopise, přečteném v červenci 1999 na koncertě, jenž byl dárkem kolegů ke Gottovým šedesátinám.

"Tento zombie mě pronásleduje od dětství. Od poloviny 60. let kazí vkus už několika generacím. Teď ho pojede kazit Němcům do Hannoveru," konstatoval architekt Zdeněk Lukeš v Lidových novinách v lednu 2000 k chystané účasti Gotta na výstavě Expo 2000 v Hannoveru. I ti, kteří nejsou fanoušky posledních dvou desetiletí Gottovy tvorby, ani Gottovy pravé ruky Františka Janečka, však při pohledu na zpěvákovu obdivuhodně dlouhou kariéru hovoří s respektem.

Zeptali jsme se proto několika mladých Gottových kolegů z oboru a vrstevníka Jana Vyčítala. Zajímá nás rovněž váš názor: Co si o "Božském Kájovi" myslíte vy?  

Vaše názory na Gotta: Modrá krev šoubyznysu, gentleman, symbol normalizace, super jednička i  manipulátor mas 

"V naší rodině vyvolával Karel Gott takové příjemné škádlení, které končívalo 'a stejně je dobrej' a nikdo proti tomu již nic neměl," píše Petr Venzara z Vědomic. "Koho má rád český národ tak dlouho za posledních padesát let, jako Karla Gotta? Je pro mě modrá krev našeho šoubyznysu a nejslavnější ornitolog v naší krásné české zemi. Vždyť kdo má doma tolik Zlatých slavíků jako on?" táže se pan Venzara. Krátce a jednoznačně vyjádřila svůj obdiv vůči Gottovi například pisatelka Alena z Chedrbí ("Super jednička celý život!"), či Lukáš Vlček z Brna, který se ptá: "Napadá Vás, kdo by mohl Karla nahradit? Obávám se, že si jeho velikost uvědomíme teprve, až ho nebudeme mít."

Další čtenářské ohlasy vyzvedávají Gottovu pracovitost a slušnost (...teď ho politici zneužívají. Jsem rád, že bude na Waldemarově pohřbu"). Pisatelé Karel z Berouna i anonym z "Kocourkova" si rovněž cení trvanlivosti Gottovy kariéry. "Karel Gott je obdivuhodný fenomén a to nejen v hudbě. A je legrační číst názory mladých tzv. hvězdiček, které nikdy nic ničeho nedosáhnou," podotýká Karel, k čemuž "Kocourkovan" dodává: "Písničky 60. let pro mě mají atmosféru, i když jsem v té době ještě nebyl na světě. Jinak mi je tvorba a vystupováni K.Gotta cizí, podle mě má rozhodně hlas, který stojí za to a smekám. Neboť člověk tak dlouho působící na scéně si zaslouži respekt, at se nám to líbí nebo ne." Finanční efekt Karlovy kariéry připomíná pisatel/ka z Chebu: "Karel za tu dobu co zpívá odvedl na daních státu tolik, co ani neodvedla jedna vytunelovaná kampelička. Tak mu můžou s politikou políbit pr... !"

Trvání Gottovy kariéry ani daně do státní kasy nedělají v Gottově případě dojem na Jana Polácha z Prahy 6, jenž Mistra považuje za šidítko, odvádějící pozornost mas od podstatných problémů. Naopak vyzdvihuje dalšího Karla české hudby - Karla Kryla, s nímž si Karel Gott památně potřásl rukou během převratového podzimu 1989. Gott, píše pan Polách, "půl století manipuluje s masami, protože v jejich mozcích spojuje vědomé a nevědomé a nepoctivě z nich vydírá peníze a odvádí jejich pozornost od reality, což mj. nesmírně vyhovovalo Husákovu normalizačnímu režimu. Proč by ho ostatně pouštěl na ty koncerty do Německa?" ptá se pan Polách a dodává, že jako elektrikář, jímž se Gott původně vyučil, by byl pro společnost "mnohem užitečnější a rozhodně poctivější, přinejmenším sám vůči sobě."

Výběr ze čtenářské ankety ale zakončíme smířlivěji. Ze Sydney poslala vzpomínku "košířská holka" Eva Illencik. "Jako dítě jsem bydlela kousek od něj, ale šešla jsem se s ním teprve, když přiletěl do Austrálie. Člověk jako Gott se rodí jednou za sto let. Moji fotografii s Karlem Gottem a knížku, co mi daroval, budu opatrovat na věky. Jak říkám, Karel Gott je jeden a bůh též. Je to božský Kája," vyznává na konci dopisu pisatelka ze Sydney.

Pokud má pravdu a Česko navštíví zpěvák jako Gott poze jednou za sto let, minimálně další třicetiletí se tu nikdo s "božským" hlasem neobjeví.  

Michal Malátný, Chinaski: "Padesát let v šoubyznysu, co bych po něm chtěl?"

Co se týče hlasu je Karel Gott fenomén, unikátní zjev. Když v 60. let dělal alespoň trochu v uvozovkách "autorskou tvorbu", měl kolem sebe bratry Štaidlovy a Karla Svobodu, myslím, že to bylo dost dobré. Potom ten svůj ohromný potenciál rozpustil v pro mě nepochopitelných věcech. Vlastně ho dnes spíš beru jako společenský zjev, než jako zpěváka, na jehož koncert bych chtěl jít.

Repertoár jeho posledních dvacet let jde vlastně absolutně mimo mě, nic mi neříká. Předělávky jako "Jsem Bond, James Bond," mi přijdou tristní, úplně šílené. Vlastně mi přijde škoda že člověk s takovým talentem a hlasovým darem takové věci dělá, ale na druhou stranu si říkám - sakra, padesát let v šoubyznysu, co bych po něm vlastně chtěl? Vždyť je to obdivuhodné!

Milan Cais, Tata bojs: "Babička říkala: Zapneme telku, bude tam Kája"

Na kariéru Karla Gotta hledím spíš jako pozorovatel, přece jen není úplně středem mého zájmu, ale jeho není možné nevnímat. Měla ho ráda moje babička, která už nežije. Když jsem byl malý v sobotu večer vždycky říkala: "Zapneme telku, bude tam Kája."

Tuhle větu mám docela v paměti. Svým způsobem je Karel Gott určitě fenomén a jako člověka ho mám vlastně rád a vůbec proti němu nic nemám, žádnou antipatii, na druhou stranu je mi jeho působení... jak to říct... úplně jedno.

V poslední době chodím domů kolem billboardu, kde je napsáno, že to dnes bude koncert století. No... pro někoho možná jo. Co mě přitom napadá? Je tam napsáno, že to pořádá agentura GoJa, v tom spojení Gott - Janeček mám daleko radši prvně jmenovaného.

Pan Janeček je mi nesympatickej, toho mám hodně spojeného s obdobím normalizačního popu, který vnímám jako to nejstrašnější co v české hudbě vzniklo ve všech jejích érách. Zřejmě si tento koncert nechám ujít, ale byl jsem překvapený, kdo všechno a z jakých oblastí tam bude hrát - Support Lesbiens, Clou, Laura a její tygři, to jsem teda koukal.

Jestli by Tata bojs natočili duet s Karlem Gottem? Do toho bych šel, to je tak bizarní spojení, že by mě bavilo.

David Koller: "Přeju mu ještě jedou tolik"

Jo, říkal mi to někdo, snad Ivan Rössler, že mu dělá koncert. To je hezký. Ať se hezky pobaví. A přeju mu ještě jednou tolik.

Jan Kalina, Sto zvířat: "Tenhle "vyhlazenej páníček" býval takový řízek?"

Vždycky jsem byl spíš fanouškem Matušky než Gotta, od Matušky jsem uměl dvacet písniček na kytaru a od Gotta žádnou... Ale čím jsem starší, tím mi přijde, že v téhle malé zaprděné republice je Gott výjimečný případ, takový koncert jako dneska si může opravdu dovolit jediný člověk.

Když jsem byl malý, Gott se mi moc nelíbil, ale to je vina maminky. "Ulítávala" k jazzu a já jsem byl vychovávaný na Fitzgeraldové a Armstongovi, takže jsem měl nejraději klarinety a trombóny, ale když jsem později poznal Semafor, Gott se mi samozřejmě, jako ten mladý rošťák z filmu Kdyby tisíc klarinetů, moc líbil.

Brejchová, Matuška, všichni tam i díky těm americkým kostýmům vypadali k "sežrání". Bylo pro mě zvláštní zjištění, že tenhle "vyhlazenej páníček", který zpívá ty divné písničky v televizi, býval před dvaceti roky takový "řízek".

Kluci z kapely s ním občas hrávají a to, co vyprávějí, úplně přešaltovalo moje mínění.

To, co Karel Gott říkává v televizi a píše mu to Šíp, nebo tak někdo, není nic moc, ale na koncertech je vtipný a slušný k muzikantům. Byl jsem strašně mile překvapený tím, co vyprávějí. Naposledy historku, jak přišel pozdě na generální zkoušku, kde leze sto lidí po pódiu a čekají na něj, naštvaní, kde je mistr, a mistr pak pronese tím svým hlasem: Kluci, pojďme se domluvit, že si ty mercedesy před barákem budeme parkovat tak, aby se tam vešel i ten můj... V tu chvíli bylo všechno odpuštěno...

Jan Vyčítal: "Nasral mě, ale stejně si ho vážím"

Řeknu vám to lapidárně. On mě trošku nasral, že to tak musím říct, že se do mě obul kvůli té písničce o radaru. Tak se do mě obul a trošku mě to naježilo, abych tak řekl, protože jsem to od něj nečekal. To bylo v době kdy tu byl prezident Bush.

Já jsem mu na to odpověděl, že jsem Antichartu nesvolával ani jsem ji nepodepsal. Ale samozřejmě si ho jako interpreta hrozně vážím, určitě je to velmi dobrý zpěvák a velmi pilnej člověk atd, atd, atd...

Myslím si jen, že politicky mu to někdy překmitává.

Moimir Papalescu, The Stylists: "Gott mi splývá s dětstvím"

Vždy jsem Karla Gotta vnímal jako malý kluk přes rodiče, příbuzné, nebo lidi, kteří ho poslouchali. Jeho písničky mi tedy splývají s dětstvím a to je pro mě pozitivní moment.

Až na jedinou věc - spolužák ze základní školy byl odjakživa velkým fandou Karla Gotta, všem to dával najevo podepsanými fotkami a hrál si na Gotta. Poté, co vystudoval práva, začal pro Karla Gotta pracovat.

U Janečka a Gotta se motal delší dobu, když jsem ho ale po letech viděl, protože přišel prosit o práci, byl totálně zdestruovaný a vyprávěl mi hodně tvrdé historky. To bylo takové "přičichnutí" k realitě, jak to v takových spolcích mohlo fungovat.

Dnešní Karel Gott je mi vlastně "volný", ale rozhodně respektuji, že ve své doby byl určitě sex symbol a teenagerský idol, kterých tu moc nebylo. Pro mě Karel Gott rovná se obrázek Woodyho, jak skáče přes ohradu a zbytek si rád vymažu z paměti.

A jestli bych pro sedmdesátníka Gotta uměl napsat písničku? Dokázal bych to, on má hlas určitě kvalitní, bez ohledu na to, co s ním udělalo stáří. Myslím ale, že dnes už není nastavený k nějaké podobné spolupráci; nemyslím teď se mnou, ale vůbec s někým z "jiného světa", jak bych to nazval.

Zuzka, Čoko voko: "Chtěla jsem si ho vzít, ale taťka mi to rozmluvil"

Vlastně si o něm nic nemyslím, ale pamatuju. Když jsem byla malá, měla jsem fotku Karla Gotta s takovým tím předtištěným podpisem a předpokládala jsem tedy, že si ho jednou vezmu. Taťka mi tehdy řekl, že je to starý chlap a že až budu dospělá, bude úplně plesnivý. Tak jsem tu fotku roztrhala a spálila.

Pak si ještě pamatuju, že jak měl tu písničku "je jaká je, není černá ani blondýna", byl to jeden z impulsů barvit si vlasy. Dalo se z toho vyvodit, že je to blbé mít třeba hnědé vlasy.