Století Karla Högera. Charakterního herce nakonec udolala normalizace

V rolích milovníků i rozervaných intelektuálů se obešel bez velkých gest. Karel Höger měl silné charisma a podmanivý hlas, který výrazně uplatnil ve filmu, na divadle i jako vypravěč. Sám noblesní a citlivý, svůj celoživotní ostych překonával usilovnou prací. Od jeho narození dnes uplyne rovné století.

Nebyl krásný, ale vyzařovalo z něj cosi ušlechtilého, shodují se pamětníci. Byl sečtělý, přemýšlivý, své city držel na uzdě. Dokázal hrát pouhým náznakem, mimikou a jemným gestem a svůj projev stavěl na silném vnitřním prožitku. Nejsilnější byl v postavách poctivých, přemýšlivých lidí, kteří se shodou okolností dostanou do složité situace, jako inženýr Prokop v adaptaci Čapkova Krakatitu.

"Právě jste začal válku proti celému světu." Karel Höger ve filmu Krakatit z roku 1948 

Höger se narodil v Brně-Králově Poli jako třinácté dítě v rodině továrního topiče 17. června 1909, ačkoliv maminka celý život zarputile trvala na tom, že už 14. června a na matrice to popletli. Výborný prospěch jej nasměroval k učitelské kariéře. Od dětství vyrůstal obklopen divadlem - maminku provázel na ochotnická představení, kde prodávala cukroví, se sourozenci hrál loutkové i činoherní kusy.

Vystudoval učitelský ústav i brněnskou konzervatoř. V Zemském divadle v Brně za osm let vytvořil na 120 rolí. V létě 1940 odešel do pražského Národního divadla, kterému zůstal věrný po tři desetiletí. Smutně proslulý je obrázek Högera hajlujícího v Národním divadle o dva roky později. Jak upozorňují historici, nacisté k tomu herce donutili v den vypálení vesnice Ležáky po atentátu na Heydricha.

Filmovou kameru okouzlil hned při prvním setkání. Kombinaci jeho zjevu, hlasu, ochoty a slušnosti v reklamách na Baťovy výrobky zákaznice nemohly odolat. Ideální startovní pozice pro role milovníků. V melodramatu Za tichých nocí (1940) dostal rovnou hlavní roli vedle Lídy Baarové a srdce divaček získal silně prožívanou čistotou a vnitřní nerovností, vzdálenou dosavadním napomádovaným filmovým milovníkům. Nabídky se začaly hrnout, nicméně Höger, který si koupil vlastní promítačku, aby analyzoval svůj herecký projev, další výběr pečlivě zvažoval.

Výjimečně v komediální roli. Zdravá vdova (1972) 

Za války s kolegy objížděl český a moravský venkov a nadšenému publiku recitoval české klasiky. Působil i v odboji, mimo jiné ukrýval před gestapem spisovatele Františka Kožíka.

Svůj typický hlas propůjčil mnoha nahrávkám, rozhlasovým, filmovým i televizním. Ale nejraději četl a hrál dětem: "Čekám, kam až je vylákám z půvabného zátiší jejich fantazie, kterou jen tuším. Je to hra na schovávanou i odkrývanou: jako kdyby přede mnou někdo otevřel dveře do rozkvetlé krajiny nečekaných krás." Namluvil Kocoura Modroočka, Rumcajse, kocoura Mikeše, Čapkova pejska a kočičku i vypravěče ze seriálu o Panu Tau.

Höger ztvárnil řadu postav nejenom na jevišti, ale také ve filmu a televizi. K těm nejznámějším patří kromě inženýra Prokopa z filmové adaptace Čapkova románu Krakatit i Mikoláš Aleš ze stejnojmenného snímku či stárnoucí muž z televizního filmu Romeo a Julie na konci listopadu, v němž Höger exceloval po boku Dany Medřické.

Na konci listopadu. Höger jako Romeo s Danou Medřickou (1971)

Högerova zvláštní osobnost neunikla pozornosti žen, kterých kolem něj bylo vždycky dost. Poprvé se oženil s herečkou Zdenkou Procházkovou (jeho někdejší žačkou na konzervatoři), podruhé s Evou Vachkovou z Československého rozhlasu (její pomocí vyšly knihy Z hercova zápisníku, nedávno znovu vydané, a Faustovské srdce Karla Högera).

Od roku 1972 v Národním divadle nedostával role hodné svého umění a talentu. V televizi začal pracovat na roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města, stihl jediný díl. Události však nabraly tragický spád. Po nuceném podpisu anticharty na začátku roku 1977 podal Höger 2. května výpověď z Národního divadla na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. Třetího května jej odvezli do nemocnice s infarktem, 4. května zemřel. Na rozloučení s ním čekali lidé v dlouhých řadách od ranních hodin. A nad rakví se s ním loučila Fabiánová slovy jeho maminky: "Karle, vem si teplou šálu, jedeš na dlouhou cestu."

Höger byl prvním primářem Sovou. "Není pohlednější, než Chudík, ale má vřelejší projev," hodnotí diváci

Životopisnou knihu o Karlu Högerovi k dnešnímu století od narození vydává nakladatelství XYZ. Má název Z hercova zápisníku, poprvé vyšla už v roce 1979 v limitovaném nákladu. Literární kritik a teatrolog Vladimír Justl ji teď spolu s hercovou manželkou Evou Högerovou vydali potřetí k hercovu výročí.

Kromě Högerova životopisu naleznou čtenáři na stránkách této knihy jeho úvahy o umění, povaze a smyslu herectví, o češtině a češství, ale také třeba o významných postavách české historie i postřehy o umělcích světového formátu. Například o Bedřichu Smetanovi, Mikoláši Alšovi, Karlu Čapkovi, ale i o Čechovovi a Goethovi.