Výstava Tenkrát na východě nabízí i dosud neznámé fotografie z doby totality

Blogy

Jan Ruml
Období normalizace po okupaci Československa bylo totalitou

Obraz života v českých zemích v letech 1948 až 1989 očima fotografů se pokoušejí podat autoři výstavy Tenkrát na východě. Expozice, která ukazuje historii české fotografie nebo dějiny Československa, ale chce zobrazit život obyčejných lidí v době, kdy se toho "tolik muselo a tak málo smělo". Fotografie si můžete prohlédnout v Domě u Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí od středy 28. října až do 3. ledna 2010.

Pro Galerii hlavního města Prahy výstavu připravili kurátoři Vladimír Birgus a Tomáš Pospěch. Spolupořadateli a zapůjčiteli množství snímků jsou Fotobanka ČTK a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Expozice zahrnuje oficiální agenturní fotografie, dobové módní a reklamní snímky, fotografie propagující proslulé Jednotné zemědělské družstvo ve Slušovicích i záběry tajně pořizované pracovníky Státní bezpečnosti při sledování disidentů, režimu nebezpečných osob a cizinců.

Páteří expozice ale jsou tematicky ucelené soubory děl od známých, zapomenutých i zcela neznámých fotografů. Řada jich je publikována poprvé. Autoři nerozlišovali mezi profesionály či fotografy, kteří neměli nikdy žádnou výstavu ani knihu, při výběru exponátů je zajímalo, zda fotografie přežily dobu svého vzniku, zda nesou výpověď doby.

Po únoru 1948 prodělala celá česká fotografie hluboké změny, které ji ovlivnily na několik dalších desetiletí. Živnostenští fotografové se museli registrovat do družstev, stejně jako volní tvůrci do uměleckého svazu, zanikla řada časopisů, začala působit ostrá cenzura. Vyžadovalo se dogmatické uplatňování principů socialistického realismu, agitační funkce fotografie, ideologická angažovanost a optimistické ladění.

V české fotografii se však oproti jiným uměleckým oborům podle Birguse nestalo to, že dříve nejlepší tvůrci začali být svým dílem poplatní režimu. Mnozí špičkoví fotografové, ale i amatéři se začali již počátkem 50. let věnovat tématu všednosti, poezii všedního dne, která se stále výrazněji uplatňovala i ve filmu, literatuře a výtvarném umění.

Kurátoři vybrali snímky Josefa Koudelky ze srpna 1969, fotografie Jindřicha Štreita, Dany Kyndrové či Pavla Diase. "Výjimečné dílo vytvořil Gustav Aulehla, donedávna téměř neznámý," připomíná Birgus jednoho z méně známých fotografů. Jeho syrově autentické snímky ze života v malém městě Krnově už od konce 50. let zachycovaly absurdní a groteskní prvky pompézních komunistických oslav, ztrátu individuality lidí uprostřed davu i rozpory mezi optimistickými agitačními hesly a drsnou skutečností.