Česky zpívající Joan Baez dojala účastníky Havlova koncertu

Rok 1989 na iHNed.cz

Speciál: Nezapomeňte - jaké to bylo před rokem 1989

Pád komunismu: Jak slaví konec železné opony v zahraničí

Výjimečný koncert, při němž se setkaly uznávané pěvecké osobnosti, i hold takzvané sametové revoluci z úst světových státníků, přinesl slavnostní večer, který v Pražské křižovatce uspořádal k 20. výročí listopadových událostí exprezident Václav Havel.

Na koncert s názvem Už je to tady pozval Havel řadu českých i zahraničních osobností. Ve stylizovaném prostoru bývalého kostele svaté Anny zazněly vedle sebe různé hudební styly.

Hvězdný koncert: Suzanne Vega, Lou Reed a Joan Baez

Koncert zahájily písně americké písničkářky Suzanne Vega. Následovalo vystoupení jednoho z otců amerického undergroundu a zakladatele slavných The Velvet Underground Lou Reeda. V hudební koláži pokračovala americká písničkářka Joan Baez - jedna z ikon protestního hnutí 60. let.

Baez zazpívala píseň Johna Lennona Imagine, spirituály Swing Low, Sweet Chariot a We Shall Overcome. Jednu ze slok poslední písně, která provázela i československou sametovou revoluci, předvedla publiku v češtině. V sále si s ní zazpívali i někteří hosté, mezi nimi bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová či kardinál Miloslav Vlk.

Koncert vyvrcholil vystoupením americké sopranistky Renée Fleming, která je jednou z nejuznávanějších operních div současnosti. Fleming za doprovodu Pražské komorní filharmonie pod taktovkou jejího zakladatele Jiřího Bělohlávka zazpívala v češtině árie z Dvořákovy Rusalky a Smetanova Dalibora.

Bonusem, který se zřejmě již v hudebních dějinách nebude opakovat, byl duet Flemingové s Reedem, v němž zazpívali jeho píseň The Perfect Day.

Společná závěrečná píseň Freedom

Všichni pozvaní zpěváci na závěr akce společně zazpívali spirituál Freedom, který Havel věnoval občanům zemí, které stále žijí v nesvobodě a trpí útlakem státní moci: Severní Koreje, Barmy, Tibetu, Běloruska, Íránu, Dárfúru, Zimbabwe, Kuby, Venezuely a dalších.

Havel poděkoval vystupujícím zpěvákům za to, že jeho pozvání přijali. "Jsou to umělci, kteří jsou známi svou svobodomyslností. Byli vždycky na straně svobody a mnozí z nich se s námi solidarizovali i v dobách temnějších. Jak se ukazuje, byli s námi a jsou nám věrni," řekl. 

Svíčky, videoprojekce a zvláštní osvětlení

Atmosféru roku 1989 připomínaly projekce historických dokumentů, zvláštní osvětlení a svíčky a stylizovaný prostor bývalého kostela svaté Anny. Havel byl spolu se svým někdejším spolupracovníkem, hudebníkem a nyní ministrem Michaelem Kocábem také autorem scénáře večera, který v přímém přenosu vysílaly Česká televize a Český rozhlas.

Smyslem akce bylo připomenout či zpřítomnit si ducha a étos listopadové nenásilné vzpoury proti totalitnímu režimu v Československu a zařadit je do kontextu podobných změn v celém východním bloku. Ty nakonec vedly k pádu železné opony a konci bipolárního rozdělení světa.

Oslava úspěchu sametové revoluce

Organizátoři dále chtěli vsadit dění u nás do širších souvislostí politických, historických i duchovních. Připomenout si solidaritu lidí ze Západu s domácími opozicemi, která přispěla k jejich úspěchu.

Připomenout si zvláštní a významnou roli, kterou hráli umělci v době, kdy v našich zemích neexistovaly a nemohly existovat garnitury profesionálních demokratických politiků. Speciálně připomenout roli hudby, která k tehdejším dějům neodmyslitelně patřila a provázela je - a to zdaleka ne jenom v Československu.  

Poděkování za podporu a solidaritu

Poděkovat za solidaritu. Položit si otázku, co z tehdejších ideálů se proměnilo ve skutečnost a co nikoliv, i jak se tehdejší změny jeví dnes a k jaké reflexi současnosti vede připomínka toho, co se dělo před dvaceti lety.

Nemělo by jít o obvyklou megashow s ohni, kouři, světelným čarováním, gymnastikou atd. Spíš by mělo jít o přátelské, neokázalé a vřelé setkání, které by svou netradičností, nekonvenčností a prvky improvizace připomínalo unikátní atmosféru, kterou se listopadové dění u nás i jinde vyznačovalo. Zkrátka by celá věc měla mít spíš undergroundový než komerční přídech.