Tofiho muzikál Děti ráje je poctivý kýč, který nemá jiné ambice než bavit

První český hitový muzikál Děti ráje měl v sobotu premiéru v GoJa Music Hall na pražském Výstavišti. Kdyby byli autor scénáře Sagvan Tofi a jeho producenti Viktor Mráz a Michal Běloušek cyničtější, mohli právem tvrdit, že jej připravili k dvacetinám sametové revoluce.

Zatímco revolucionáři slavili ve stejný den na Pražské křižovatce s Václavem Havlem, Lou Reedem a Joan Baezovou, mlčící většina se mohla nostalgicky odvázat a zavzpomínat na céčka, colu a život non-stop s písničkami Michala Davida nebo Františka Janečka.

A kdyby na scéně pod nápisem Diskotéka RaJ vykoukl náměstek Restaurací a jídelen Paroubek a řekl vtip o nadějích a jistotách, k dokonalosti by už nechybělo nic.

Ráj po dvaceti letech

Uplynulých dvacet let je klíčovým momentem Tofiho scénáře. V první půli, v časech těsně předrevolučních, je zamilovaným hrdinům Evě (Michaela Sejnová) a Michalovi (Tomáš Löbl), který by "chtěl žít měsíců fůru a růst jen rovně a vzhůru" nějakých osmnáct.

Mají za sebou první společnou noc, když on odjíždí s rodiči do Austrálie a ona, naivka zblblá fintou diskotékového baliče Toma (Sagvan Tofi), zůstává trčet na českém maloměstě.

Po přestávce, dvacet let poté, je Eva (Michaela Nosková) rozvedená, unavená samoživitelka s osmnáctiletou dcerou a Tom vypitý manažer tělnatých mažoretek, které tančí se smetáky na spartakiádní Poupata.

Michal (Bořek Slezáček) je skoro čerstvý vdovec a vrací se z Austrálie do rodného maloměsta s osmnáctiletým synem Mickeym (Michael Foret). Nakonec láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí: Eva s Michalem se stále mají rádi, jejich děti se do sebe zamilují.

Tom, který kdysi Evu sbalil na písničku ukradenou Michalovi, má sice morální máslo na hlavě, ale zároveň organizuje místnímu starostovi oslavy osmistého výročí založení města. Jak vidno, scenáristovi nelze upřít realistický postřeh ani smysl pro sebeironii.

Showbusines? Proč ne!

Je sympatické, že Tofiho muzikál nepředstírá mystické poslání jako srovnatelně insitní Landův "Zlatý drak" ani hluboké myšlenky jako duchamorný Horáčkův Kudykam. "Sagi" své dílo vtipně charakterizuje jako hotovku a sám sebe jako kuchaře ze IV. cenové skupiny. A jako takový moc dobře ví, že štamgastům nejvíc chutná pořádný guláš.

Koho jiného by taky napadlo, že pouhé vyřčení slova Vitacit nebo céčka sklidí nadšený výskot a potlesk na otevřené scéně? A co teprve dělá s publikem hit "Colu, pijeme colu"! Děti ráje si nehrají na umění, je to šoubyznys se vším všudy, lascivní, pitomý, ale taky dojímá něčím podobným jako pouťová střelnice papírovou růží s třpytkami.

Uslintané kameňáky z nonstopu

Nutno ovšem poznamenat, že scenárista si s nápady na spojováky moc hlavu neláme a některé uslintané kameňáky si přece jen odpustit mohl. Zvlášť v druhé půlce to Tofi s "kamarádem do deště" Vaculíkem (hraje diskžokeje Stanleyho) pořádně rozjedou v rolích nachmelených vošoustů - to už není IV. cenová, ale nonstop ve tři ráno.

Bořek Slezáček sice usilovně vyzařuje charisma, ale málo platné, zpěvák to (stejně jako Tofi) není. Ke světlejším momentům patří suverénní představitel dětské role Josef Havrda (Čusbus), talentovaní zpěváci a tanečníci Löbl a Foret, pěvecky i herecky uvěřitelná a pěkně maloměstsky vysoustružená Michaela Nosková.

Nic než zábava a peníze

Škoda, že si Iveta Bartošová, která s ní roli alternuje, comeback nechala ujít. Režisér Petr Novotný, profík, který bezpečně zvládá zákonitosti žánru, jí totiž připravil efektní prostor s až láskyplnou péčí.

Děti ráje jsou takový poctivý kýč, který netahá (aspoň tedy zjevně) do svých obchodů veřejné peníze a záštity primátorů či rovnou ministrů kultury. Nemá jiné ambice než bavit a vydělat a má na to po dvaceti letech demokracie koneckonců stejně nezadatelné právo jako ti, kteří se rozhodnout do disko ráje nezajít.