Hřebejk v Kawasakiho růži mistrně rozehrává vážnou hru o kolektivní vině

Jan Hřebejk zvážněl. A splnil to, co zprvu vypadalo jen jako marketingový trik. Spolu s Petrem Jarchovským natočil „docela jiný film“. Ať se to někomu líbí, nebo ne, Kawasakiho růže nepřipomíná nic z dosavadních „Hřebejků“. Snad až na solidní filmové řemeslo. A hvězdné herecké obsazení – tentokrát však osobnosti hrají role výrazně kontrastující s jejich dosavadním hereckým „zaškatulkováním“. A je to víc než příjemné překvapení.

Po spoustě let veselých či méně vtipných komedií o „starostech“ třicátníků blížících se ke krizi středního věku (ať už měli tváře Macháčka, Trojana, Geislerové, Vilhelmové či Lišky), případně retro ohlédnutí do minulosti ve stylu slavných Pelíšků, teď Hřebejk natočil podle scénáře Petra Jarchovského film zabývající se do důsledků vážnými, neradostnými tématy – individuálním výkladem pravdy, lži, zrady a příkoří, jež nelze odčinit, protože nevratně změnily lidské osudy.