Mozartově Cosi fan tutte ve Stavovském chybí povzbuzující pointa

V nové inscenaci Mozartovy opery Cosi fan tutte, uváděné na scéně pražského Stavovského divadla, převažuje hudba nad příběhem.

Mladý dirigent Robert Jindra, který se jinak právě ujímá funkce šéfa opery v Ostravě, donutil hrát orchestr pražského Národního divadla při sobotní premiéře přesně a živě, takže po hudební stránce víc než tříhodinové představení není vůbec nudné. A v Jindrových pěveckých vrstevnících má kompozičně geniální dílo vynikající představitele.

Režie Martina Čičváka zůstala však na půli cesty, je v ní málo opravdové psychologie - ukazuje se to zejména v matném závěru, který nepřináší pravé rozuzlení, poučení ani katarzi. Dva mladíci zkoušejí v převleku věrnost svých snoubenek a překvapeně zjišťují, každý u té druhé, že se na ně nedá spolehnout.

Pointa není ani veselá, ani povzbuzující

Mozartovu rokokovou hříčku lze na jevišti hrát buď moralistně, nebo frivolně. Ve Stavovském divadle se plně neuplatní ani jedno z pojetí a na konci se podle propletených rukou zdá, že čtveřice po nepříliš šťastném experimentu nejspíš skončí bez odpuštění a opravdového usmíření v promiskuitě. Pointa tak není ani veselá, ani povzbuzující.

Sopranistky Marie Fajtová a Kateřina Kněžíková a barytonista Adam Plachetka ve svých pěvecky i herecky velmi dobře zvládnutých rolích ovšem opět upozornili, že jsou v nastupující pěvecké generaci - zatím především v oboru starší hudby - těmi nejlepšími: mohou se totiž směle měřit s mezinárodním sólistickým standardem.

Estonská mezzosopranistka Annely Peebo mezi ně zapadla velmi dobře, přiměřeně se dařilo i tenoristovi Jaroslavu Březinovi.

Hlavním hybatelem děje je Don Alfonso, výherce sázky. Nenápadnou hvězdou večera byl v této roli slovenský basista Peter Mikuláš, mnohem starší než ostatní, který opět překvapil svou flexibilitou. Je

totiž schopen - a pražské publikum ho tak velmi dobře zná - jak vynikající interpretace koncertních partů v kantátách a písních, tak ztvárnění velkých dramatických operních postav. Tentokrát však s rolí omládl a s potěšením, přirozeně a bez přehrávání intrikoval.