Přijíždí bluesový ďábel Henderson i jazzový modernista Van Huffel

Jako v bouřkovém mraku se ve středu večer v pražském Lucerna Music baru spojí moderní blues s vlivem elektrického jazzu, fusion starých mistrů a rockovým drajvem ve vystoupení kytaristy Scotta Hendersona a jeho tria.

Pozornost všeobecně vnímavého publika se k dnes šestapadesátiletému floridskému rodákovi upíná od dob, kdy ještě ve studentských letech začal hrát s Elektric Bandem klávesisty Chicka Corey a skrze angažmá u houslisty Jean-Luca Pontyho pak na čtyři roky získal stálé místo u průkopníka jazzové fusion Joe Zawinula a jeho kapely Syndicate, vyplňující mezeru vzniklou rozpadem Weather Reportu.

Bohaté zkušenosti ze sedmdesátých let chtěl ale Henderson zúročit po svém a proto se v polovině následující dekády dal dohromady s basistou Gary Willisem, jehož bezpražcová elektrická basa otevřeně navazovala na Jaca Pastoria, a společně založili fusionový kvartet Tribal Tech.

Výchozím bodem pro ně bylo rozvíjení odkazu pozdního Weather Reportu, v čemž zásadně napomohl i angažovaný bubeník Kirk Covington, další Zawinulův odchovanec.

Až do roku 2000 natočili společně s klávesistou Scottem Kinseyem (spoluhráčem jazzového kytaristy Rosenwinkela) desítku alb, z nichž sálala omamná rocková magie, synťákový humor, jazzové harmonie, fusionový groove a la Mahavishnu Orchestra i přímočarost nevázaného jamování.

Z těch posledních jmenujme důmyslně prokomponovanou desku Reality Check (1995), nevázanější album Thick (1999) s nosnými individuálními výkony a na přelomu milénia zatím poslední nosič Rocket Science.

Nedostatek moderního blues

Tou dobou už se ale Henderson dávno věnoval vlastní sólové tvorbě. Zatímco odkaz rockových klasiků Hendrixe, Jeffa Becka nebo Jimmyho Page mohl s Tribal Techem rozvíjet ku blahu publika, prostoru pro jeho modernější pojetí blues se mu u trojice fusionově orientovaných spoluhráčů nedostávalo.

Proto došlo na kytaristův sólový debut Dog Party (1994) a po něm výtečné album Tore Down House (1997), na kterém vedle poctě Pastoriovi nebo reharmonizovaném blues z Delty zazněl také gospolově laděný hlas zpěvačky Thelmy Houston.

A ta nechyběla ani na Hendersonově zatím poslední, opět silně bluesové desce Well To The Bone (2002), tentokrát na střídačku se zpěvákem Wadem Durhamem a za instrumentálního přispění někdejších členů Tribal Techu.

Právě skladby z tohoto alba dodnes tvoří páteř koncertního repertoáru Hendersonova tria, v němž působí basista John Humphrey a bubeník Alan Hertz. A skutečnost je taková, že ač možná Henderson v novém tisíciletí častěji nechodí do studia, ani se zatím nedal přimět k znovuoživení Tribal Techu, na jeho muzice se to rozhodně nijak nepodepsalo.

Kam dnes večer? Na jazz z Kanady

Vlastně je to o důvod víc, proč nepropásnout jeho středeční pražské vystoupení. Čímž ovšem doporučená hudební dávka na tento týden nekončí.

Již v dnes večer totiž v pražském klubu Jazz Dock pokřtí své nové album kanadský jazzový saxofonista Peter Van Huffel.

Jeho deska Like the Rusted Key (2010) u renomovaného španělského labelu Fresh Sound Records, kde si svůj debut mimochodem před několika týdny odbyl i český kytarista David Dorůžka, předkládá důmyslně moderní jazzové kompozice s velkou dávkou improvizace, melancholické zadumanosti, ozvuky současné newyorské scény i obdivu vůči zvukově vyhraněnému mnichovskému vydavatelství ECM.