Vlkodlak se vrací v novém ztvárnění. U zrodu hororu stálo Studio Universal

Nová verze hororu o vlkodlakovi, která se od tohoto týdne promítá v českých kinech, oživuje jedno z ikonických monster, jež ve třicátých a čtyřicátých letech proslavila filmové studio Universal. Hranatě zploštělá tvář Frankensteinova netvora, horečnatě pronikavé oči Draculy či vyceněné tesáky vlkodlaka se trvale zapsaly do historie filmového hororu.

První monstra se ve filmech Universalu objevovala již v průběhu dvacátých let díky "muži tisíce tváří" Lonu Chaneymu, který v důmyslně hrůzných maskách ztělesňoval různé znetvořené bytosti.

Úspěch výpravného přepisu historického románu Zvoník u Matky boží (1923) podnítil studio natáčet skutečné horory, jakým byl Fantom opery (1925). Po Chaneyho odchodu k MGM tento typ rolí převzal německý herec Conrad Veidt (Muž, který se směje, 1928).

Zmrzačení veteráni

Zlatý věk monster byl spjat s nástupem zvukového filmu. S výjimkou King Konga, jehož domovským studiem bylo RKO, se nejslavnější netvoři zrodili právě v Universalu. Černobílé horory představovaly pro diváky novou zkušenost, neboť se vedle unikátní výtvarné stylizace pokoušely "seriózně" zabývat nadpřirozenou tematikou.

Někdy až groteskně znetvořený vzhled monster (který byl dílem geniálního maskéra Jacka Pierce) byl inspirován vzezřením hrůzně zmrzačených veteránů z první světové války, kteří tato jatka svému okolí připomínali jako živá výčitka.

Hned v roce 1931 se objevila obě nejznámější hororová monstra. Maďarský herec Béla Lugosi vytvořil fascinující portrét upírského hraběte Draculy jako zlovolně distingovaného, a přitom odpudivě svůdného netvora a jeho britský kolega Boris Karloff se v masce z vaty a kolodia doslova protrpěl k procítěnému ztvárnění Frankensteinova homunkula.

Karloff poté ztělesnil titulní postavu i v atmosférickém hororu o vzkříšení prokletého karnackého velekněze Mumie (1932) a společně s Lugosim si zahrál ve druhé i třetí části poeovské trilogie Vraždy v ulici Morgue (1932), Černá kočka (1934) a Havran (1935).

Mezitím se v trikovém sci-fi hororu Neviditelný muž (1933) prvně hystericky zachichotal britský herec Claude Rains jako vědec, jenž se stal obětí svých experimentů.

Syn muže tisíce tváří

Ačkoli se studio Universal kvůli hororům stávalo terčem kritiky náboženských i rodičovských spolků, jeho filmy byly komerčně velice úspěšné a dočkaly se dalších pokračování. Nejlepším a nejhříšnějším z nich zůstává Frankensteinova nevěsta (1935).

První období "hollywoodské gotiky" ale o rok později uzavřela lesbickými podtexty pohoršující Draculova dcera. Studio se totiž dostalo do finančních potíží a "monster movies" přestalo točit.

Až když byly po dvou letech s nečekaným úspěchem znovuuvedeny filmy o Draculovi a Frankensteinovi, nové vedení Universalu se rozhodlo netvory opět vzkřísit. Jejich reinkarnaci zahájilo filmem Frankensteinův syn (1939).

Studio z kraje čtyřicátých let představilo "nové" monstrum: bytost, překračující hranice mezi člověkem a zvířetem. Klasický Vlkodlak z roku 1941, v němž titulní roli ztvárnil hromotlucký syn slavného otce Lon Chaney Jr., ale nebyl prvním filmem na dané téma, a to ani v rámci Universalu. V roce 1935 totiž studium zaštítilo "jekyll-hydeovský" film Vlkodlak v Londýně.

Konec v Černé laguně

Zájem o horory, jež recyklovaly příběhy o Frankensteinově monstru, vlkodlakovi, neviditelném muži a mumii nebo je nechávaly proti sobě bojovat v titánských zápasech, však v kontextu skutečných hrůz druhé světové války začal zvolna opadat.

Druhé období uzavřela důvtipná a hvězdně obsazená parodie Abbott a Costello potkávají Frankensteina (1948), v níž se - mimo jiné i po boku Lona Chaneyho Jr. coby vlkodlaka - podruhé a naposledy objevil Béla Lugosi v peleríně hraběte Draculy.

Posledním archetypálním monstrem Universalu se stala obojživelná příšera z amazonského pralesa ve sci-fi hororu Netvor z Černé laguny (1954). Na zábavně pošetilou variaci příběhu o King Kongovi sice v dalších dvou letech navázala dvě pokračování, pozornost hororových fanoušků se ale začala obracet na druhou stranu Atlantiku.

Počínaje rokem 1957 totiž britský režisér Terence Fisher začal (staro)nové příběhy klasických monster natáčet ve studiu Hammer. To se stalo synonymem pro nízkorozpočtové "gotické" horory, které do Universalem vytvořeného žánru vnesly explicitněji zobrazené násilí a sexualitu, modernější maskérské techniky a zářivé barvy, především šarlatové krve.

Vzestup a pád klasických hororů

Lon Chaney Jr. (1906-1973) se stal jediným hercem, jenž ve čtyřicátých letech ztvárnil všechna čtyři nejslavnější hororová monstra studia Universal.

Kromě vlkodlaka, v jehož huňaté masce se objevil pětkrát, si ve třech hororech zahrál egyptskou mumii a jedenkrát se převtělil do postavy nešťastného homunkula (Frankensteinův duch, 1942) i upírského knížete temnot (Draculův syn, 1943).