Milionová láska. Jaké umění sbírají čeští byznysmeni

Čeští byznysmeni se zbláznili do umění a budují ambiciózní sbírky. Jejich zásluhou jsou současné výstavy k devadesátinám nejvýš ceněného žijícího českého malíře Zdeňka Sýkory plné skvělých děl, z nichž některá jsou vystavena vůbec poprvé.

Jedna výstava právě probíhá v pražské Městské knihovně, druhá v Galerii Zdeňka Sklenáře. Jenže komu za ten kulturní zážitek vděčíme, je velice těžké zjistit. 

Patří ta krásná a důmyslná spleť linií a struktur na obrazech generálnímu řediteli ČEZ Martinu Romanovi, který bývá hostem v Sýkorově ateliéru? Nebo snad finančníkovi Pavlu Tykačovi, či nejbohatšímu Čechovi Petru Kellnerovi? Těžko říct. Stejně vášnivá jako záliba ve sbírání umění je totiž i snaha českých byznysmenů se k ní za žádnou cenu nepřiznat.

Zvlášť o Sýkorově současné výstavě v pražské Galerii Zdeňka Sklenáře se říká, že by se mohla jmenovat Ze sbírek českých miliardářů. Na první pohled mě ohromil soubor osmi obrovských Sýkorových serigrafií na čelní stěně galerie. Jmenují se Černobílá struktura a jsou vystaveny vůbec poprvé. "Komu patří?" vyhrknu spontánně. Galerista mlčí.

Čeští byznysmeni sbírají ve velkém. A podle těch, kteří někdy měli možnost se s jejich utajovanými kolekcemi seznámit, také s čím dál větším vkusem. Jenže málokdy jsou ochotní o svých kolekcích mluvit.

"Nechci být medializován v souvislosti se svou zálibou," říká milovník současného umění Daniel Křetínský, který stojí za pražskou fotbalovou Spartou a společně s ČEZ ovládá stále rostoucí energetický holding. 

"Pavel Tykač ze zásady nehovoří o ničem, co se týká jeho soukromí, tedy ani o svém zájmu o obrazy," říká mluvčí muže, který podle všeho může za nejeden český aukční rekord.

Dáma v černém

I aukční adrenalin sledují byznysmeni většinou zpovzdálí pomocí nenápadných spolupracovníků. To byl i případ dražby nejdražšího obrazu v historii českých aukcí, Kupkova plátna Élévation (Výšky) v aukci síně 1. Art Consulting v Praze na Žofíně. Tenkrát, roku 2007, se čekal rekord, takže v nabitém sále vládlo napětí.

Z mnoha zájemců nejdéle držela dražební číslo drobná mladá žena ve velkých tmavých brýlích a s vlasy pod utaženým černým šátkem, sedící v jedné z předních řad. Vlastně nebyla ani trochu nenápadná. Sběratelé i jejich lidé se totiž mezi sebou dobře znají. Tuhle dámu však v aukčním sále dosud nikdo neviděl.

Začalo se na vyvolávací ceně dvanáct milionů korun. Soupeři mladé ženy postupně odpadali, až na rekordní ceně 22,1 milionu zvítězila. Mlčky prošla špalírem dorážejících novinářů a chvatně zmizela ze sálu. Nedalo mi to a vyšla jsem za ní. Sama přešla most a po nábřeží se pěšky vzdalovala směrem k Výtoni. Popelka, na kterou kdesi čeká král.

Vrátila jsem se do sálu, kde se od úst k ústům nesly spekulace. Vydražil snad Kupku Michal Horáček, o kterém se ví, že investuje do vynikajících obrazů z 20. a 30. let? Mohl to být kdokoli. "Dáma je občankou České republiky. Je možné, že jen zastupovala skutečného majitele, což je na aukcích běžné." To bylo vše, co mohl prozradit pořadatel aukce Jiří Rybář.

Navzdory tomu se nám podařilo najít sběratele, kteří jsou ochotni o své zálibě mluvit. O tom, s jakými uměleckými skvosty se nám čeští byznysmeni pochlubili, se dočtete zítra v magazínu Víkend HN.