Unikátní série American Johnnyho Cashe dostala vznešenou tečku

Johnny Cash je už od roku 2003 v pánu, přesto včera vyšlo jeho další album ze série American Recordings, která proslulého amerického zpěváka vrátila na výsluní. Za tím vším stojí excentrický producent Rick Rubin.

Nové album pojmenované podle úvodního zlidovělého gospelu Ain´t No Grave je šestým, údajně prý posledním dílem Cashovy série American Recordings, který Rubin s Cashem natočil tři měsíce před jeho smrtí.

Společným jmenovatelem většiny z deseti písní desky je rozlučkový charakter. Je zvláštní, že jednu z nich, Kristoffersonovu For The Good Times, zařadil před lety na svou poslední desku také Michal Tučný.

Konec není smutný

I když Cash ve většině písní účtuje se životem, rozjímá nad smrtí a konečností, není to smutné album. Spíš slavnostní nebo vznešené poselství člověka, který už je za hraniční závorou a vyrovnaně a bez lítosti nebo stesku se dívá na to, co prožil, s vědomím, že život se skládá ze skutků dobrých i špatných.

Jestli se občas používá sousloví "moudrost starců", tak zde je přítomno v každém slovu. V tom, co obsahuje, i v tom, jak je vyřčeno.

Málokterý zpěvák prožil tak úžasný comeback jako Johnny Cash. Sám vyprávěl, jak v roce 1990 cítil, že patří k nejodepisovanějším osobnostem amerického hudebního průmyslu. Po ztrátě kontraktu s firmou Columbia mu hrozila ztráta smlouvy i se společností Mercury, když se ozvali U2 a společně s Bonem nazpívali pro jejich album Zooropa píseň The Wanderer.

Byla to asi menší senzace než U2 čekali, ale aspoň trochu zájmu o zapomínanou country hvězdu probudila. Není proto divu, že na jeden z jeho koncertů v zapadlé jídelně v kalifornském Orange County zajel Rick Rubin a s Cashem domluvil, že bude nahrávat pro jeho gramofonovou firmu American Recordings.

Polidštění brutality

Byl to dost neobvyklý návrh, protože American Recordings se specializovala na nejbrutálnější hudbu své doby. Vydávala metalové kapely Slayer a Danzig, které měly jen málo společného s křesťanskými hodnotami, jež vyznával Cash, a hiphopery, kteří v životě strávili víc času v kriminálech než na pódiu.

Rubin později řekl, že mu bylo celkem jedno, zda umělec stojí na straně Satanově nebo na straně Boží, protože ho odjakživa zajímají především ti, kdo mají vyhraněný duchovní názor. A to Cash měl. Už když se představoval majiteli studia Sun, v němž skoro současně s Elvisem Presleyem začínal, prý řekl: "Jsem Johnny Cash, gospelový zpěvák."

Cash se spolu s Rubinem dohodli na jednoduchém postupu. Rubin najde pár písní, o kterých si myslí, že by je starý zpěvák mohl zkusit natočit, a Cash zase popřemýšlí, co v životě nestihl a přitom toužil nahrát.

Výsledkem jejich spolupráce byla jen tak v obýváku Cashova domu v Hendersonville natočená a podle vydavatelství pojmenovaná deska American Recordings, která získala Grammy za nejlepší moderní folkové album v roce 1994.

Přes stále horší zdravotní stav stihl Cash do své smrti tímto způsobem vydat čtyři alba, z nichž poslední The Man Comes Around šokovalo všechny sběratele statistik, zabývající se hitparádami.

V oficiálním americkém žebříčku se nečekaně dostalo až na první místo, zatímco písně Personal Jesus (původně od Depeche Mode) a Hurt (původně od industriálních metalistů Nine Inch Nails) hrály skoro všechny americké rockové stanice. Video k písni Hurt bylo dokonce vyhlášeno nejlepším videoklipem všech dob.

Dopis Korintským

Záběr skladeb na právě vydaném albu je opět velmi široký, jak je na sérii American zvykem. Na Ain´t No Grave najdeme lidové a zlidovělé písně, gospely, zapomenuté country songy z padesátých let, dokonce píseň Satisfied Mind, kterou před několika lety vydoloval z repertoáru Portera Wagonera režisér Quentin Tarantino pro jednu z hlavních scén v Kill Billovi.

Cash si zazpívá i píseň Aloha Oe, kterou proslavil Elvis Presley, folkařský evergreen Cool Water nebo I Don´t Hurt Anymore, jejíž nejslavnější verzi má na triku napůl bluesová, napůl jazzová zpěvačka Dinah Washington. Jen jedna skladba je úplně nová, napsaná přímo pro tuto nahrávací session. Cash v ní zhudebnil několik veršů z Dopisu Korintským.

Každá z desek série - Ain´t No Grave nevyjímaje - vyniká nejen Cashovým projevem, ale i skvělými aranžmá, které písním naordinoval Rick Rubin. Jsou velmi skromná. Než zbytečně přidávat další a další nástroje, nechává znít hlavně Cashův hlas, starý, nemocný a zlomený, ale o to víc přesvědčivý, jdoucí až na kořen každého verše, který zpívá.

Většinou si Cash vystačí jen s kytarou, ale občas Rubin píseň doplní pár akordy od druhého kytaristy nebo hráče na klávesy. Na Ain´t No Grave je třeba Redemption Day od písničkářky Sheryl Crow, v jejíž první půlce slyšíme kromě Cashe a kytary jen mohutně doznívající vznešené akordy klavíru. Funguje to neuvěřitelně působivě. Tu a tam se mihne i pár smyčců.

Není pochyb o tom, že nejlepší z cyklu American byla čtvrtá deska, ale lepší uctění Cashových nedožitých 78. narozenin snad ani neexistuje. Ain´t No Grave je nádherná tečka za nejneuvěřitelnějším Cashovým comebackem posledních let.