Kniha Gestapo shrnuje vše podstatné o nacistické tajné policii

Vše podstatné o tajné policii nacistického Německa shrnuje kniha Gestapo: Moc a teror ve Třetí říši německých historiků Garstnera Damse a Michaela Stolla. Knihu vydalo k 71. výročí německé okupace Československa nakladatelství Paseka.

Nacistická tajná státní policie, německy Geheime Staatspolizei zkráceně Gestapo, vznikla z tajné pruské státní policie počátkem 30. let. V roce 1934 se dostala pod velení SS (Schutzstaffel - ozbrojená organizace NSDAP). Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci.

Recept na úspěch? Podpora obyvatel

Gestapo je stále synonymem pro represivní policejní složky. Proto také demonstranti při zásazích zvláštních policejních jednotek volají: Gestapo, Gestapo. Nacistická tajná policie spolu s SS má na svědomí vypálení Lidic a Ležáků po atentátu českých parašutistů na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Gestapo nacistického Německa bylo vybaveno rozsáhlými pravomocemi, zejména represivními, které byly takřka neomezené, takže z něho jeho současníci včetně Němců měli hrůzu. Jistý si před ním nebyl ani jeho vlastní personál.

Nejnovější výzkumy také prokázaly, že úspěchy Gestapa závisely na "velké ochotě a připravenosti obyvatelstva podpořit a vlastně dokonce i umožnit represe udavačstvím", uvádějí autoři. Nacističtí ideologové Gestapo vydávali za "lékaře německého národa", který má za úkol odstraňovat z jeho jinak zdravého těla zhoubné vředy.

Politická policie měla nejen v Prusku, ale i v jiných částech Německa dlouhou tradici. V březnu 1931 si například Joseph Goebbels, pozdější ministr propagandy, zapsal do deníku: "Policie je velmi přísná. Člověk tu pomalu nemůže ani zakašlat."

Tajná politická policie sledovala komunisty a nacistickou NSDAP s příslovečnou německou důkladností. V hlášení z roku 1930 uvedla, že "podíl strany (NSDAP) na vládě a tím i vliv na obsazování vládních úřadů,v sobě skrývá velké nebezpečí, že pak bude - dokonce se státní pomocí - zahájen rozklad státu a jeho mocenských prostředků".

Tajná policie varovala před záměrem nacistů dobýt stát mocenskými prostředky a zřídit Třetí říši s nacionálně socialistickou diktaturou.

Autoři soudí, že Výmarská republika (Německo let 1918 až 1933) nebyla proti nacismu bezbranná a měla právní prostředky pro boj s nacisty. Policejní hlášení ale zřejmě podcenila a včas nezasáhla.

Považují také za chybu, že se po roce 1945 všechny nacistické zlořády připisovaly Gestapu a SS, zatímco armáda a "normální" policie zůstaly stranou pozornosti a trestněprávního postihu a jejich příslušníci se mohli bez problémů začlenit do systému mladé západoněmecké demokracie nebo bývalé NDR.