Bluesovou tradici zpestřuje Jimi Hendrix elektronickými experimenty

Právě vydané album Valleys Of Neptune nabízí dosud nepublikované nahrávky amerického kytaristy Jimiho Hendrixe, který je i čtyřicet let po své předčasné smrti označován za nejvýznamnějšího kytaristu všech dob.

Současně s tím se na trhu objevily reedice Hendrixových řadových alb Are You Experienced, Axis: Bold As Love, Electric Ladyland a First Rays of the New Rising Sun, doplněných bonusovými DVD, zároveň vyšlo i DVD zachycující kompletní Hendrixovo vystoupení na woodstockém festivalu.

A připočítáme-li k tomu již dříve reeditované živé album Band of Gypsys, máme více méně vše podstatné, co kytarista za svůj krátký život natočil.

A krátký skutečně byl, Hendrix zemřel v sedmadvaceti a svá tři studiová alba natočil v rozmezí dvou let. I tak krátká doba mu ovšem stačila k tomu, aby se stal jedním z nejdůležitějších kytaristů, a to nejen rockových. Odvolávají se na něj totiž nejen rockeři, ale i jazzoví hráči. Jeho význam spočíval také v experimentování se zvukem, Hendrix byl jedním z prvních, kdo si uvědomoval, jak mocným nástrojem může být nahrávací studio.

O Jimi Hendrixovi se píše jako o čaroději s elektrickou kytarou, a je to jistě pravda. Měl ovšem daleko více poloh a moc dobře věděl, jak by měla jeho hudba znít.

Podle Hendrixova dvorního nahrávacího inženýra Eddieho Kramera, který vzpomíná na bonusových DVD na okolnosti nahrávání jednotlivých alb, kytarista neváhal předělávat již natočené skladby, přidávat stále nové vrstvy, měnit tempa.

V čem tedy spočíval jeho přínos? Především v tom, že pro něho neexistovaly žádné hudební hranice. Krásně je to slyšet již na jeho debutu Are You Experienced z května 1967 - hned na dvou nahrávkách totiž mladý kytarista pracuje s vyloženě nerockovými prostředky.

Zvláště v písni 3rd Stone From The Sun, ale i v titulní skladbě, slyšíme různé efekty, které ovšem nevznikly jako dnes elektronickou cestou, ale pouhou kombinací kytary a zesilovače, Hendrix například používal pozpátku puštěné pásky, zpomaloval je na poloviční rychlost.

Aniž by si to Hendrix možná uvědomoval, pracoval stejně jako v té době skladatelé soudobé elektronické hudby. Podobné zvukové výlety slyšíme i na třetím albu, Electric Ladyland z října 1968, v úvodní skladbě ...And the Gods Made Love, která by klidně mohla figurovat na antologii soudobé vážné hudby.

Toto album je také důkazem Hendrixova mistrného zvládnutí studia jakožto rovnocenného nástroje - v té době takto důsledně pracovali pouze The Beatles a jistě také Frank Zappa, částečně i Beach Boys.

Hendrix ovšem nebyl pouze zvukovým novátorem, nikdy nezapomínal na své kořeny. Blues bylo v jeho hudbě všudypřítomné, na debutovém albu měl hned dvě: velký hit Hey Joe a vlastní kompozici Red House.

K té se vracel a existuje řada jejích dalších nahrávek, například na právě vydaném albu Valleys Of Neptune, kde je protažená na osm minut, podobně jako skladba Hear My Train A Comin'.

Hendrix měl blues zkrátka v krvi, nedržel se přitom otrocky jeho kanonizovaného schématu a překračoval je. Stačí si poslechnout patnáctiminutovou improvizovanou nahrávku Voodoo Chile z alba Electric Ladyland.

Je to samozřejmě blues, ovšem velice rozvolněné, přesto plné napětí, jistě i díky hostujícími varhaníkovi Steve Winwoodovi a jeho jazzovým sólům. Jazzové názvuky slyšíme i v písni Rainy Day, Dream Away.

Hendrixe přitahoval i jazz, měl rád saxofonistu Rolanda Kirka, obdivoval Milese Davise, jehož nahrávky ze sedmdesátých let nezapřou silný vliv Hendrixova kytarového mistrovství. To ovšem Davis ochotně a často přiznával, a když hledal kytaristy, chtěl, aby hráli právě jako Hendrix.

Jimi Hendrix uvažoval o spolupráci s jazzovým big bandem, pro který by psal, k nahrávání s Gilem Evansem již pro kytaristovu předčasnou smrt nedošlo, nedošlo ani na plánované album s Milesem Davisem. Krátce před smrtí Hendrix prohlásil, že "hudba je tím nejdůležitějším.

Myslím na svou budoucnost. Musí přijít něco nového a já se na tom chci podílet." Jeho slova se potvrdila - přestože od jeho tragické smrti uplyne 18. září čtyřicet let, Hendrixův vliv stále trvá, a těžko se na tom v budoucnu něco změní.