Miloš Nesvadba si v Národním divadle dělá legraci z kolegů. Tentokrát jako výtvarník

Miloš Nesvadba, doyen pánského souboru činohry Národního divadla v Praze, oslavil o víkendu 85. narozeniny. Výstava desítek karikatur jej připomíná také jako výtvarníka.

Populární herec a výtvarník na nich zachytil především kolegy z české první scény. Zveřejnil i své s nadsázkou pojaté návrhy na přemístění "zlaté kapličky" do jiných prostor hlavního města.

Výstava na I. galerii historické budovy obsahuje i Nesvadbovy humorné malůvky a glosy tohoto umělce, který na české první scéně během 65 let vytvořil na 200 rolí.

Až osudově ho provází Jiráskova Lucerna. Postupně v ní ztvárnil vodníka Michala, Kláska a pana France, nyní je v Morávkově inscenaci sluhou Žánem.

Hraje i v Rostandově Cyranovi z Bergeraku, v Gogolově Revizorovi je kupcem. Uplatnil se ve filmu a v televizních pořadech pro děti byl Panem malířem.

Miloš Nesvadba by mohl mít ve svém hereckém erbu vepsáno heslo, že není malých rolí. Jako dvacetiletý začínal ve Studiu Národního divadla u režiséra Jindřicha Honzla. K malování se mnohdy inspiroval právě v zákulisí české první scény, do jejíž činohry přišel v roce 1948.

Jeho doménou jsou role komické, v nichž těží z výrazné mimiky, smyslu pro detail, zkratku a parodickou nadsázku. Režisér Alfréd Radok si nicméně povšiml, že se za maskou komika skrývá bohatší herecký rejstřík, a svěřil mu ve hře Ďábelský kruh postavu van der Lubbeho, obviněného ze zapálení Říšského sněmu.

Kmotrou výstavy byla o čtyři měsíce starší Luba Skořepová, která oslavenci poradila, aby častěji chodil s vnoučaty do přírody a neseděl pořád nad kreslením. Jubilant přiznal, že nejlépe se mu malovalo na schůzích ROH. "Všichni tam seděli a nudili se. I já se nudil, a tak jsem je portrétoval," vzpomenul.

Národním divadlem provází busty

Vernisáž doprovázel křest knihy Busty v Národním divadle autorek Zdeny Benešové a Petry Strakové. Publikace seznamuje čtenáře s téměř 80 portréty herců, spisovatelů, skladatelů a výtvarníků, kteří tu mají svou bustu - a také s tvůrci těchto plastik.

Trend vytváření bust, který měl největší rozmach koncem 18. a v 19. století, se nevyhnul ani českým zemím, zvláště po vybudování Národního divadla, ve kterém se nabízely mimořádně vhodné prostory. V roce 1892 byla u Myslbeka objednána jako první busta Bedřicha Smetany, která byla 31. března 1894 odhalena k 70. výročí jeho narození a 10. výročí úmrtí. Zatím poslední busty umístěné do Národního divadla patří hercům a pedagogům Radovanu Lukavskému a Borisi Rösnerovi.

"Medailony portrétovaných jsou v publikaci řazeny podle umístění, medailony autorů bust podle abecedy. Ke snazší orientaci napomáhají mapky jejich rozmístění a abecední seznam vyobrazených osobností," řekla o knize Straková. Busty v Národním divadle jsou i průvodcem, se kterým lze putovat od centrální šatny přes vstupní vestibul až na 1. galerii.