1936 | Lojzička |
Manželství na úvěr | |
Rozkošný příběh | |
Světlo jeho očí | |
Ulička v ráji | |
Vzdušné torpédo 48 | |
1937 | Klatovští dragouni |
Kvočna | |
Lízin let do nebe | |
Žena na rozcestí | |
1938 | Bláhové děvče |
Manželka něco tuší | |
Stříbrná oblaka | |
1939 | Děvče z předměstí anebo Všecko příjde na jevo |
Její hřích | |
Kdybych byl tátou | |
Lízino štěstí | |
Osmnáctiletá | |
Srdce v celofánu | |
Tulák Macoun | |
U svatého Matěje | |
Zlatý člověk | |
Žabec | |
Ženy u benzinu | |
1940 | Artur a Leontýna |
Madla zpívá Evropě | |
To byl český muzikant | |
Život je krásný | |
1941 | Advokát chudých |
Pantáta Bezoušek | |
Provdám svou ženu | |
Přednosta stanice | |
1942 | Muži nestárnou |
Zlaté dno | |
1944 | Hudbou za štěstím |
Osud na řece | |
Počestné paní pardubické | |
1969 | Hvězda |
1971 | Svět otevřený náhodám |
Ženy v ofsajdu | |
1972 | Akce Bororo |
Ukradená bitva | |
1974 | Případ mrtvého muže |
1975 | Akce v Istanbulu |
Tam, kde hnízdí čápi | |
1976 | Noc klavíristy |
1977 | Biela stužka v tvojich vlasoch |
Všichni proti všem | |
1978 | Kulový blesk |
Skandál v Gri - Gri baru | |
1979 | Kam nikdo nesmí |
1980 | Kluci z bronzu |
V hlavní roli Oldřich Nový | |
1981 | Kaňka do pohádky |
V podstatě jsme normální | |
1987 | Jak básníkům chutná život |
1988 | Jonáš II. aneb Jak je důležité míti Melicharovou |
1996 | Král Ubu |
Zapomenuté světlo | |
1997 | Modré z neba |
1998 | Na lavici obžalovaných justice (TV seriál) |
2000 | To jsem z toho jelen (TV seriál) |
2001 | Babí léto |
Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko | |
2003 | Želary |
2004 | Zlatá brána (TV film) |
2009 | Hodinu nevíš... |
Pamětnice |
Zpravodaj ČTK zastihl paní Zitu na lůžku, obklopenou věcmi, které má ráda. "Paní primářka, vždycky když sem přijde, tak lomí rukama, když tu vidí ten můj obchod," smála se herečka. Především jsou to květiny a fotografie jejích blízkých včetně syna Jiřího, který ji čas od času přijede potěšit z Ameriky.
Na dosah má i spoustu dárků, suvenýrů, ale i mobil a ovladač televize, která ji prý drží v životní aktivitě a ukazuje jí život venku. Miluje filmy pro pamětníky, při nichž vzpomíná na své partnery z filmového plátna. Hrála v 56 snímcích, jen v roce 1939 jich vzniklo jedenáct.
Herečka, která v polovině 30. let začínala v operetě, působila tři sezony v Divadle Oldřicha Nového.
"Byla jsem zpěvandule, hop sem, hop tam. Až Nový mě naučil normálnímu hraní, přes něj jsem se dostala k činohře. Tehdy jsem se přesvědčila, že se divadlo musí cítit. Když to nejde ze srdce a jde jen o peníze, tak je to na draka. A dnes je všechno jenom o penězích. A tak dík těm, kteří to ještě umějí a ty prachy jim přijdou jakoby navíc. Když se hraje ze srdce, je to znát," prozradila Kabátová své krédo.
Fričovy Počestné paní pardubické z roku 1944 pro ni byly nadlouho filmem posledním. Objevila se totiž za nacistické okupace i ve dvou německých snímcích, a po válce jí proto zakázali veřejně vystupovat.
"Přitom to byl Pragfilm, domácí společnost, kde byli samí Češi. Já byla zkrátka ten vyšší strom, do kterého to prásklo," komentuje to dnes a připomíná, že začátkem 50. let jezdila s Vesnickým divadlem a hrála i pro děti s maňásky. O dvacet let později se stala vedoucí několika pražských kin včetně Bia Illusion.
Role pro Kabátovou i na přelomu tisíciletí
Koncem 90. let Kabátová vystupovala na jevišti pražského Divadla pod Palmovkou v Hřebejkově inscenaci Nebezpečných vztahů, objevila se v Michálkově Zapomenutém světle a Babím létu a účinkovala v Trojanových Želarech vedle svého jevištního partnera Svatopluka Beneše.
"Zajímavé je, že ve filmu jsme spolu do té doby nikdy nehráli. To víte, on byl štíhlý a dlouhý, já menší a tlustší, on hrál u Friče a já u Slavínského," vysvětlila.
Jejím prvním idolem byl Jiří Plachý. Ráda hrála s Burianem; například v komedii Přednosta stanice, kde ztvárnila manželku titulního hrdiny. "Burian byl jedním z mála herců, který směl na place při natáčení říci Stop!, kdy sám chtěl," uvedla.
Zita Kabátová vzpomíná ráda, přitom si vždycky procvičí mozek. A tak je vděčná za pravidelné návštěvy publicistky Marie Formáčkové, která podle jejího vyprávění napsala už pět knížek. Teď dokonce připravují tři najednou - budou o mužích, o psech a také o společenském chování a prvorepublikových mravech.
"Jsem tu a pamatuju si"
"Chodí ke mně pravidelně každý týden a vždycky ze mě něco vymáčkne. A já musím přemýšlet - co bylo, jak to bylo, proč to bylo. Úžasné na tom je, že si můžu pustit pusu na špacír a nikdo mě přes ni nemůže majznout. On už si to nikdo jiný nepamatuje, všichni už odešli. Ale já nikdy neměla na nikoho spadeno, byla jsem veskrze dobrej člověk," dodala Kabátová.
V nemocnici je už pět let a cítí se tam vlastně napůl doma. Na pokoji má báječnou sousedku, s níž si ráda povídá.
"A tak hodně mluvíme o první republice, kterou jsme všichni načuchli. Vždyť i lidi byli tehdy jiní. Myslelo se nějak čistěji, lidé byli k sobě příjemnější. Neměl jste moc strach, jestli vám vrazej kudlu do zad, zatímco teď aby se člověk bál. Ale mě se to netýká, sestřičky mě nedají," dodala příjemná paní.
"Jsem tu a pamatuju si," vzkazuje všem. Dokud to prý půjde, tak se bude držet.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist