Zelenkova hra Očištění se točí kolem viny a médií

Něco strašlivého se děje se skutečností. Přinejmenším v tom, jak ji vnímáme a jak s ní nakládáme.

Hra Petra Zelenky Očištění, kterou nastudovalo Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, to ukazuje na příkladu spisovatele Michala, který znásilnil malého chlapce svých sousedů.

Vylekán tím, co udělal, začne hledat lidsky přiměřený způsob, jak se svým proviněním naložit. Paradoxně neuspěje. Veřejně se přizná v televizní reality show Očištění, ale víc než podstata toho, co udělal, se nakonec řeší sledovanost pořadu nebo jeho vliv na prodejnost Michalovy knihy.

Všechny postavy hry bezděčně vytěsňují ze svého vědomí skutečnost, posunují její hranice a v souvislosti s tím i hranice morálky.

Svou ženu Michal večer uspává (stejně jako uspal chlapce) prášky rozpuštěnými ve sklenici vína.

Pro fyzický akt lásky má k dispozici spící, bezvědomou "pannu". Jeho přítel a nakladatel poté, co se mu Michal svěří se svým zločinem, chladně kalkuluje, jak situaci využít obchodně, náhle je z něj voyeur, zvědavě se pídící po detailech sexuálního styku s dítětem.

Chlapcův otec má hlavně starost, zda Michal nemá poměr s jeho ženou, a chlapcova matka otevřeně dává najevo, že by si dala říct...

Spisovatel, který díky své zkušenosti pochopil zvrácená pravidla současného světa, je nakonec autorem a hvězdou nové, apokalyptické reality show Mokrá houba. Všechno je to hodně komediálně nadsazené, ale zároveň - a to je ta hrůza největší - i velmi reálně představitelné.

Vážný obsah, zábavná forma

Inscenace režiséra Martina Glasera se může opřít o výkon Jiřího Šestáka v roli Michala. Nehraje devianta a zločince, ale ukazuje, jak snadno se z průměrného, sympatického frajera stane vyplašený živočich se slizce povislými, pootevřenými ústy a nakonec i televizní star. Scénické řešení je soustředěné na text a jeho smysl. Rozestupující se stěnou obývacího pokoje proniká do života postav mediální svět - televizní studio.

Zelenkův absurdní chorobopis lidského myšlení ve věku médií vlastně navazuje na tradici středověkého exempla. Zadírající se černý humor autorových situací a dialogů připomíná, že právě tato literární forma reflektující duchovní svět člověka považovala zábavnost za dobrý způsob, jak účinně a srozumitelně sdělovat věci nejvážnější. Znásilnění dítěte je jistě vyhrocený příklad.

Při sledování hry si nicméně uvědomujeme, že na podobném principu, jehož mechanismus Zelenka přesně popsal, fungují například korupční kauzy i milostné aféry našich politiků. Možná i náš život.

Jako by se nic nestalo.