Zelená zóna s Mattem Damonem "dokumentuje" boje v Zálivu

Válečný thriller Zelená zóna se řadí k vlně filmů, které se v "postbushovském" klimatu snaží vyrovnávat se spornými okolnostmi takzvané Druhé války v Zálivu.

Narozdíl od letošního oscarového vítěze, snímku Smrt čeká všude, jehož autorka Kathryn Bigelowová se veškerým politickým kontextům záměrně vyhýbá a na válku nahlíží obecně jako na smrtící drogu, je středobodem filmu britského režiséra Paula Greengrasse falešná záminka, kterou Bushova administrativa odůvodnila invazi do Iráku.

Reportážní autenticita

Příběh začíná v dubnu roku 2003, tedy čtyři týdny poté, co bombardování Bagdádu zahájilo Operaci irácká svoboda. Jeho hlavním aktérem je velící dozorčí důstojník Roy Miller (Matt Damon), jenž má za úkol hledat uprostřed chaosu v ulicích Bagdádu irácké zbraně hromadného ničení a také pohlaváry svrženého iráckého režimu. Skeptický voják postupně poznává, že je jen bezvýznamným pěšákem na šachovnici klamavých zpravodajských her.

Snímek zobrazuje válečnou situaci v Iráku se smyslem pro vytváření reportážní autenticity, příznačné pro tvůrce filmů Let číslo 93 či Bournův mýtus a Bourneovo ultimátum (kde titulní roli "agenta bez minulosti" hrál také Matt Damon).

Prudce sestříhané záběry jsou snímány dynamickou ruční kamerou, jako by i diváci byli součástí jednotky, jež provádí razie v domech, likviduje snipery či "jen" projíždí ulicemi plnými iráckých civilistů, kteří nemají ani vodu.

V kontrastu s tím působí jako z jiného světa záběry z někdejšího prezidentského paláce Saddáma Husajna, za jehož zdmi se opevnilo velitelství Prozatímní koaliční správy a část jejího osazenstva se chová, jako by byla spíše na dovolené v luxusním hotelu.

V labyrintu lží

Navzdory nervní formě se film (s výjimkou závěrečného pronásledování baasistického generála) více než na bojovou akci soustřeďuje - podobně jako thriller Ridleyho Scotta Labyrint lží - na mocenské čachry zpravodajských služeb, na zatajování a manipulování s informacemi.

Greengrass nezakrývá existenci rozporů mezi zájmy různých složek amerických ozbrojených sil a až nečekaně "natvrdo" konstatuje, že k rozpoutání války vedla záměrná zkreslování a falešná tvrzení ze strany vysokých úředníků Pentagonu.

Ačkoli je Zelená zóna brilantně natočená, vyznívá méně sugestivně než Greengrassova dokudramata Krvavá neděle nebo Let číslo 93, přestože i ta rekonstruovala známé historické události. Nový film je totiž koncipován jako akční thriller, u nějž se - vzhledem k jeho tématu - zdá, že vznikl příliš pozdě, či naopak až příliš brzy.

V dané chvíli totiž Zelená zóna neodhaluje žádné nové překvapivé informace, i když s nimi - jako napínavý žánrový snímek - po celou dobu pracuje. Divák proto může mít podobný pocit, jako kdyby ze záznamu sledoval strhující sportovní zápas, u nějž zná dopředu výsledek.

Jason Bourne v Iráku

V Zelené zóně se fakta prolínají s fikcí, respektive se střetávají s pravidly akčního žánru akcentujícího napětí. To se projevuje jak v několika dějových nelogičnostech, tak na modelových postavách včetně velitele Millera, který se nechová jako voják vycvičený poslouchat, ale spíše jako "podvedený hrdina" typu Jasona Bournea, jenž nedůvěřuje autoritám.

O válce v Iráku již vznikly mnohovrstevnatější filmy, než je Greengrassův thriller. Například drama Syriana, hledající souvislosti mezi zájmy ropných společností a americkou zahraniční politikou, či v tuzemských kinech neuvedený "podvratný" film Briana De Palmy nazvaný Redacted (pod názvem Zredigováno jej v srpnu odvysílá Česká televize).

Zelenou zónu přesto nelze vnímat jenom jako akční thriller, který s několikaletým zpožděním odhaluje "zamlčovanou pravdu", ale také jako nadčasovou úvahu nad otázkou (ne)naplňování podstaty "práva na válku" ius ad bellum.