Jana Kirschner: Dva roky jsem nenapsala nic, co by stálo za to

Nejnovější deska Jany Kirschner Krajina Rovina vyvolává u hudebních kritiků bouřlivé nadšení.

Je tomu tři roky po albu Shine, které Jana Kirschner natočila v Londýně – anglicky, neboť bylo určeno pro západní trh.

Mělo z ní udělat celoevropskou hvězdu, namísto toho po jeho vydání následovalo ticho, které tuto slovenskou zpěvačku stálo majlant a psychický pád do letargie a nicoty.

Co vás před několika lety přimělo vydat se hledat štěstí do zahraničí? Chtěla jste se dostat k západnímu publiku a dokázat tak sama, co se zatím nikomu z tuzemských hudebníků nepovedlo, nebo vás naopak oslovili zvenku?

Tak trochu to bylo obojí dohromady. Už nějaký čas jsem se svou kapelou měla ze zahraničí docela dobré ohlasy na naši hudbu. Přirozeně jsme si říkali, že by nebylo od věci, kdybychom se pokusili posunout trochu dál. A v ten okamžik přišla nabídka od nadnárodní společnosti Universal International. Ředitel její slovenské pobočky mě představil na velké konferenci v Moskvě, kde všem regionálním šéfům pustil pár mých písniček, které jsem si sama anglicky otextovala a natočila do počítače doma v kuchyni. Nějakým způsobem je zaujaly, takže se rozhodli udělat ze mě hvězdu z východní Evropy. Tvrdili mi, jaká mě čeká velká kariéra, a tak jsem se jim upsala.

Desku pod názvem Shine jste v Anglii skutečně natočila.

To ano, ze začátku skutečně všechno vypadalo naprosto úžasně. Odletěla jsem do Londýna, kde jsem měla zajištěné ubytování a několikrát jsem byla gramofirmou pozvána na drahou večeři, při níž jsem byla zas a znovu ujišťována, jak jsem skvělá a jaká mě čeká zářivá budoucnost. Přidělili mi proslulého producenta Rosse Culluma, který spolupracoval třeba s Paulem McCartneym, Tears for Fears nebo s Enyou, do natáčení desky investovali dost peněz. Jenomže v okamžiku, kdy jsme jim nahrávku odevzdali, nastalo ticho.
V té chvíli mi už samozřejmě neplatili nájem. Uvažovala jsem, že bych se vrátila zpátky na Slovensko, ale řekli mi, že pokud chci, aby ta deska v Anglii vyšla a byla úspěšná, měla bych být po ruce. A tak jsem si sama našla byt a zůstala. Dlouho se nic nedělo, až se nakonec rozhodli, že album, které bylo natočené anglicky a cílené na zahraniční trh, otestují nejprve v České republice a na Slovensku. Prý se alespoň uvidí, jaký má potenciál.

A co se zjistilo?

Ta deska se tady kupodivu dobře prodávala, měla i dobré kritiky, ale samozřejmě jsem se dočkala i spousty negativních ohlasů. Lidi mi hlavně vytýkali, že zpívám anglicky. Někteří tvrdili, že ze sebe dělám něco lepšího, jiní, že mám velké oči a že z toho nic nebude. Prostě je naštvalo, že ta deska není ve slovenštině. Co jsem na to měla říct? Pro mě bylo důležité, aby zdejší úspěch alba Shine nakonec přiměl společnost Universal International k vydání desky v Anglii a několika dalších západních zemích. Tak mi to alespoň řekli, neustále mi tvrdili, že vydání je na spadnutí. Ale ve skutečnosti se nedělo vůbec nic. V následujícím roce jsem měla stanovená čtyři data, kdy se deska měla objevit na trhu. Nedočkala jsem se ani jednou.

A co jste celou tu dobu v Londýně dělala?

Nic, vůbec nic! Seděla jsem v pronajatém bytě a čekala na telefon. Občas jsem se sebrala a šla do parku, kde jsem si tři hodiny četla. Každý den jsem si slibovala, že zítra vstanu a začnu něco dělat, ale nedokázala jsem to. Nebyla jsem schopná skládat písničky, ani psát texty. Byla jsem tím vším, co se kolem mé desky dělo – či spíše nedělo – doslova paralyzována. Za celé dva roky v Londýně jsem nenapsala nic, co by za to stálo. Akorát jsem každý měsíc vyhodila fůru peněz za nájemné, letenky, jídlo a všechny ostatní věci, spojené s pobytem v tomhle drahém městě. Přesnou částku asi ani nelze vyčíslit, ale bylo to hodně.

Pořád dost dobře nedokážu pochopit, proč ji vlastně nevydali.

To vám nedokážu vysvětlit ani já sama. Spoustu lidí stála celá věc velmi mnoho úsilí a nakonec to nepřineslo žádný výsledek. Přitom zatímco jsem čekala na vyjádření Universal International, tak jsem odehrála několik koncertů ve Skandinávii a reakce byly velmi pozitivní – tamní pobočky firmy měly o moji desku zájem. Jedné slečně z japonského Universal Music se dokonce v Zemi vycházejícího slunce podařilo zcela bez reklamy prodat čtyři a půl tisíce nosičů. Prostě se do mé hudby zamilovala a najednou to fungovalo. Akorát že firma to opět nepodpořila...
Chvíli se dokonce uvažovalo, že bych do Japonska i odjela, ale nakonec mi neschválili peníze na cestu. Podle mého by deska Shine mohla na evropském trhu uspět, ale musel by se jí chopit nějaký šikovný manažer, který by ji uměl prodat. A to se nestalo.

Velký rozhovor s Janou Kirschner přináší páteční vydání magazínu Hospodářských novin Víkend