Před 150 lety se narodil Alfons Mucha, tvůrce velkolepé Slovanské epopeje

Popularitu mu vynesly svůdné rozevláté krásky obklopené barevnými květy, které propagovaly divadelní představení, ale i pivo, mýdlo, čokoládu či cigaretové papírky.

Nejvýše ceněn je ale malíř a grafik Alfons Mucha, který se narodil před 150 lety, pro monumentální dílo Slovanská epopej, zobrazující dramatické výjevy ze slovanských dějin. Jeden z nejvýznamnějších představitelů evropské secese, pro niž se v Paříži na přelomu 19. a 20. století vžil název Le style Mucha, je také autorem první československé poštovní známky či vitráže v katedrále svatého Víta.

Šťastnou múzou, která tohoto jihomoravského rodáka proslavila doslova přes noc, se stala francouzská herečka Sarah Bernhardtová, pro niž Mucha na sklonku roku 1894 vytvořil plakát k divadelnímu představení Gismonda. Tiskař se sice zprvu zdráhal přijmout Muchův nekonvenční nákres, populární herečka si ho ale prosadila.

Téměř dvoumetrový plakát měl nakonec takový úspěch, že ho Pařížané v noci žiletkami vyřezávali z reklamních ploch. A jeho autorovi nastartoval úspěšnou uměleckou kariéru.

Muchův osobitý styl, jemuž dominovala noblesní žena uprostřed stylizovaných kontur či rostlinných motivů a z něhož čišela radostná vize života, si brzy získal široké publikum a od roku 1895 po jednu dekádu udával tón pařížské secesi.

Vedle plakátů, divadelních výprav a kostýmů navrhoval Mucha i šperky, nádobí, čalounění, obálky knih a časopisů, viněty či jídelní lístky. Své umění přiblížil v "příručkách pro umělecké řemeslníky" Documents Décoratifs (1902) a Figures décoratives (1905).

Extravagantní kousky šperků vytvořil Mucha pro pařížského klenotníka Georgese Fouqueta, jemuž navrhl i jedinečný interiér obchodu, jenž je dnes k vidění v pařížském Musée Carnavalet.

V té době získal Mucha také zakázku od rakousko-uherské vlády na výzdobu pavilonu Bosny a Hercegoviny na Světové výstavě v Paříži v roce 1900, za niž byl oceněn řádem císaře Franze Josefa. V téže době dostal i řád Čestné legie.

Slavný byl Mucha na přelomu století i za mořem. Když v roce 1904 poprvé navštívil Spojené státy, list The New York Daily News ho označil za "největšího dekoratéra na světě" a vydal zvláštní přílohu s jeho reprodukcemi.

V USA uspořádali Muchovi také řadu výstav, na nichž slavil úspěch ještě v roce 1921, kdy v Evropě byl již dávno ve stínu nových progresivních umělců.

Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích. Po neúspěšném pokusu dostat se na akademii v Praze odjel v 19 letech do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací. V roce 1885 začal studovat na mnichovské Akademii umění, odkud po dvou letech odešel do Paříže, kde pokračoval ve studiích na Akademii Julian. V Paříži Mucha zprvu ilustroval učebnice a populární romány, než přišla na Vánoce roku 1894 ona osudová zakázka.

Z Muchova pařížského období pochází i jeho řady dekorativních panelů Čtyři roční doby, Denní doby, Květiny a Umění. V roce 1897 měl Mucha v Paříži první samostatnou výstavu a rok nato se dočkal první samostatné výstavy i v Praze.

Během několika pobytů v USA v první dekádě 20. století se Mucha, již s myšlenkou na oslavný vlastenecký cyklus, snažil vydělat peníze portrétovaním a učil na akademiích. To však na monumentální dílo nestačilo. Pomohl až bohatý mecenáš Charles Crane, který se pro Slovanskou epopej doslova nadchl.

V roce 1910 se Mucha vrátil do Čech kvůli práci na epopeji, ale také aby se podílel na výzdobě poslední velké secesní budovy v Evropě - Obecního domu v Praze.

Tehdy byl již čtyři roky ženatý s (o 22 let mladší) Marií Chytilovou, s nímž měl roční dceru Jaroslavu; v roce 1915 se jim narodil syn Jiří.

Pro svou celoživotní oslavu českého vlastenectví a slovanské pospolitosti, ale i jako přední postava svobodného zednářství byl Mucha po okupaci Čech a Moravy v roce 1939 fašistickým tiskem označen za přítele Židů a mezi prvními zatčen. Po řadě výslechů nemocný malíř 14. července 1939 v Praze zemřel; pohřben je na Vyšehradě.