Nejslavnější Američan z Balkánu Beirut zahraje večer jihoevropské lidovky

Americký hudebník Zach Condon, který se svým dvanáctičlenným orchestrem vystupuje pod názvem Beirut, představí v neděli v pražském Kulturním centru Vltavská svou originální směs balkánských vlivů a amerického písničkářství.

Spojení "zázračné dítě" jsme si zvykli slýchat spíš ve spojitosti s vrcholovým sportem než se současnou hudbou - když se ale v roce 2006 vynořil z amerického Santa Fé tehdy sotva dvacetiletý Zach Condon se svým debutovým albem Gulag Orkestar, nejčastěji ve vzduchu povlávalo právě toto slovní spojení.

Masivní adorace od předních hipsterských magazínů společně s rychle se rozšiřující fanouškovskou základnou byla ve světle debutové desky pochopitelná - Condon totiž dokázal svojí domovské kapele Beirut, jejíž název zpočátku používal jenom jako zastřešení svého sólového projektu, vtisknout unikátní hudební mixáž, která působila v tehdejším kontextu neodolatelně.

Na zkušenou do Evropy

Condonovi se s Gulag Orkestar podařilo něco, co by se ještě před několika lety zdálo být takřka nemožné. Svým projektem Beirut totiž dokázal přesvědčit trendařské fanoušky stahování hudby z internetu, že balkánská hudba nemusí mít jenom podobu divokých cikánských orchestrů, které známe z filmů Emira Kusturicy.

Albem Gulag Orkestar dokázal z Balkánu oškrábat onen komerční nános, který na něj naplácaly CD výběry z benzinových pump a znovu pojmu "world music" vtisknout ten význam, který by ve skutečnosti měl být samozřejmý.

Condonova úloha se dá totiž nejsnadněji přirovnat k objeviteli, který v mládí odjede na Balkán (v sedmnácti letech opustil školu a vydal se na několik let do Evropy, kde se sehrával s desítkami cikánských hudebníků), kde načerpá ve své rodné zemi poměrně neznámou hudbu (balkánská "dechovka" nám může připadat jako poměrně standardní hudební odvětví, v Severní Americe ale na něco podobného rozhodně zvyklí nejsou) a přiveze ji ukázat svým kamarádům doma.

Výsledkem Condonovy výpravy na Balkán byla nahrávka, která zkombinovala "tradiční" severoamerické písničkářství s balkánskými vlivy natolik organickým způsobem, že se okamžitě ocitla na předních příčkách výročních žebříčků a z Condona se stal hudebník, kterého bylo záhodno citovat, pokud člověk nechtěl působit dojmem, že je úplně mimo.

Přesně padnoucí propojení Condonova ikonického nástroje ukulele s dechovou sekcí a procítěným zpěvem pomohlo nastartovat americko-balkánský subžánr, který spoludefinuje třeba kapela A Hawk and a Hacksaw.

Od dechovky k baladám

Původně sólový projekt se postupně rozrostl na kapelu, ve které působí zhruba dvanáct členů - jedná se tedy vlastně spíše o orchestr. Další překvapení kariéry Beirut nastalo v momentu, kdy vyšlo najevo, že se Zach Condon nehodlá zaseknout na jednom místě a naopak má v plánu pokračovat ve svých hudebních odyseách po světě.

Druhým albem The Flying Club Cup se dotkl estetiky Francie s jejími akordeony a romantickými filmy - přestože neopustil dechové nástroje typické pro celkový zvuk Beirut, dokázal je ohnout takovým způsobem, že daly vzniknout hudbě o dost klidnější, než jakou najdeme na debutu Gulag Orkestar. Určující emocí pro druhou desku je melancholie tažená kupředu baladickými skladbami.

Překvapivé bokovky

Tři roky staré album The Flying Club Cup zůstává zatím poslední deskou v diskografii Beirut, sám Zach Condon ale zaplňuje prázdná místa své hudební cesty neustálým hostováním nebo zakládáním bočních projektů.

V one-man bandu Realpeople ukájí svoji slabost pro elektronickou hudbu a produkuje jednoduché elektropopové popěvky, zvukem svého ukulele zase dobarvuje alba zmíněných A Hawk and a Hacksaw nebo kanadských indie rockerů The New Pornographers.

Velkou část energie ale kapela Beirut pochopitelně investuje do koncertování - jako každý správný orchestr chápe, kde je těžiště podobné hudby. Čeští fanoušci budou mít možnost poslechnout si Beirut v neděli - tucet muzikantů zaplní pražské Kulturní Centrum Vltavská od osmi hodin večer.