Když v roce 1999 oslnil svět svým duchařským hororem Šestý smysl, stalo se jeho tajemně znějící jméno magickou šifrou, zaklínadlem pro komerční úspěch i umělecké uznání.
Manoj Night Shyamalan zapůsobil jako zjevení. Šestý smysl získal šest oscarových nominací, na tržbách dvacetinásobně překonal rozpočet, mluvilo se o titulu, který se zapíše do dějin hororového žánru.
Shyamalan měl navíc v záloze i další esa. Co film, to další triumf. "Je dnes tím, čím byl Alfred Hitchcock pro poválečný horor," napsal v roce 2000 list The New York Times.
Jenže pak se "Hitchcock virtuální generace" nečekaně vyčerpal. Žena ve vodě zapůsobila rozpačitě, Stalo se jako podivná ekologická fantasmagorie. A Shyamalanův nejnovější film, Poslední vládce větru, který dnes vstupuje i do českých kin, je už čistokrevným průšvihem.
Kam to kráčís, Shyamalane
Stalo se to, čeho se příznivci báli už od počátku natáčení Shyamalanova nejnovějšího projektu. I na hollywoodské poměry přeexponovaný stopadesátimilionový rozpočet, olbřímí marketing - a tragický výsledek: nulové sdělení, prázdná skořápka zabalená v lesklém celofánu. Poslední vládce větru, akční fantasy o "věčném boji čtyř živlů" plná žánrových i obsahových klišé, druholigového patosu a nesmyslných dějových odboček, je definitivním vyvrcholením Shyamalanovy tvůrčí krize.
Jako by ty dva filmy, které dělí jen něco málo přes deset let, zkrátka natočili dva úplně rozdílní lidé. Jeden Shyamalan dokázal i při klubovém rozpočtu stavět rafinované příběhy, plné nových a nových diváckých překvapení, hravých detailů, okouzlujících zvratů.
Z příběhu chlapce, který "vídá mrtvé lidi", se stal mezinárodní fenomén, z něhož i při opakovaném zhlédnutí dodnes příjemně mrazí nejen filmové fanoušky, ale i otrlé filmové kritiky.
Původem indický režisér Manoj Night Shyamalan, kterému tehdy nebylo ani třicet, tehdy naprosto suverénně vyškolil Hollywood v tom, jak lze i v době všemožných triků na plátně vybudovat atmosféru napětí. O Šestém smyslu diskutovali fanoušci hororu i intelektuálové, prozradit pointu se rovnalo takřka velezradě.
Šestý smysl obdržel příznačných šest nominací na Oscara, z toho dvě přímo pro Shyamalana - za nejlepší scénář a režii. Desetiletý Haley Joel Osment se stal díky přesvědčivě ztvárněné roli introvertního a vystrašeného spirituálního média nejmladším nositelem oscarové nominace v historii.
Tržby filmu se vyšplhaly na téměř tři čtvrtě miliardy dolarů, čímž se tato nízkorozpočtová "duchařina" stala druhým nejúspěšnějším filmem roku. Předběhla ho jen první epizoda nové trilogie Lucasových Hvězdných válek. A v Shyamalanově filmografii následovaly další vynikající filmy: pocta superhrdinským komiksům Vyvolený, mystická Znamení a koneckonců i nejednoznačná Vesnice. Mistr sugestivní atmosféry, invenčního vidění světa, hollywoodský vizionář - tak ho titulovali nejrespektovanější světoví kritici. Jejich optimistická proroctví a očekávání se však nenaplnila.
Odrazit se ode dna
Dnes na jeho nejslavnější éru nezbývá než nostalgicky vzpomínat. Druhý Shyamalan, ten současný, si totiž může pomáhat jakkoliv výpravnými počítačovými triky, audiovizuálními efekty i dynamickou akcí, ale ani tak nezakryje naprostou absenci nápadů, nadšení i někdejší tvůrčí invence. A bohužel ani řemeslné diletantství.
Čím větší naděje do Shyamalana filmoví příznivci i kritika v posledních letech vkládají, o to větší je pokaždé zklamání. Bylo by dobré, aby Shyamalan konečně vyslyšel důrazné doporučení filmových odborníků - a konečně si dal tvůrčí pauzu. Snad alespoň poslední hrstku optimistů dokáže přesvědčit o tom, že se jednou odrazí ode dna.
