Zklamali vás Postradatelní? Dejte šanci akčním komiksům

Ultimates 2: Bohové a monstra (BB/art / Crew, 2010)

Superhrdinové odjakživa vypovídali o své době. Otevřeně, s opatrným náznakem nebo bez záměru tvůrců. Skotský scenárista Mark Millar, který v nejlepší formě bourá tradice žánru s efektivností buldozeru, v roce 2002 morálně pošpinil klasické postavy nakladatelství Marvel a tím řekl hodně o současnosti.

Ve světě ovlivněném teroristickými útoky se tým superhrdinů stal speciálním komandem, o jehož činnosti rozhoduje vláda a zásadně ji ovlivňuje názor veřejnosti. Mise týmu Ultimates nejsou ničím jiným než paralelou zahraniční politiky Spojených států.

Osobní život Kapitána Ameriky nebo Iron Mana se rozebírá v médiích a talk show Jerryho Springera. Doktor Bruce Banner, komiksová obdoba Jekylla a Hydea, mý být popraven, protože ve stavu Hulka zabil stovky lidí. Kolem jedné postavy Millar vystavěl paranoidní zápletku - máme pochybovat, jestli je severským bohem hromu nebo jen šíleným smrtelníkem, jemuž schopnosti dočasně průjčila nejmodernější technologie. Sebevědomí tvůrci si troufli do jednoho z úvodních sešitů vložit vizuální pomrknutí, které předem odhaluje pointu této zdánlivě vedlejší linie.

Dietní verzi Moorových Strážců pro 21. století nelze upřít zábavnost ani přesah. Charaktery pod maskami jsou uvěřitelné, dialogy úderné a každá postava je oproti klasické verzi mírně zdeformovaná, což ocení především pravidelní konzumenti superhrdinských limonád. Scenárista nezapře ani charakteristický humor (dívka při sexu vyžaduje, aby si její partner oblékl kostým Kapitána Ameriky). Zároveň tu Millar poprvé psal o obyčejných lidech, kteří se pod vlivem superhrdinů pouští do boje se zločinem, i když neumí létat nebo metat z prstů sněhové koule. Téma rozvinul o pár let později v minisérii Kick-Ass: Nářez.

Zeitgeist na stránkách komiksu podporuje spektakulární kresba Bryana Hitche odkazující k hollywoodským velkoprodukcím. Stejnou pozornost věnuje objektům v popředí i v pozadí, takže vytváří "hloubku" filmého obrazu. Postavy a prostředí často kreslí podle inscenovaných fotografií a záběry snímá v širokoúhlých panelech. Ralističnost jde stranou při zobrazení blesků, ohně či paprsků - i díky koloristovi vypadají digitálně a ruší zážitek jako viditelné speciální efekty. 

Rozdíl mezi komiksem, filmem a skutečností naplno stírá podoba Nicka Furyho, který je nakreslený podle herce Samuela L. Jacksona. Ve filmech o Iron Manovi si "sám sebe" zahrál až později.

Není divu, že se příběhem Ultimates nechávají inspirovat filmaři při výrobě velkofilmu Avengers, ve kterém se všichni zmiňovaní hrdinové spojí proti společné hrozbě.

Maska 1 (BB/art / Crew, 2010)

Tituly označované slovem omnibus dosud nabízely příběhy odvozené od klasických filmových sérií, jako je Terminátor nebo Vetřelci. A také to podle toho vypadalo. Stejně dobře či špatně by je dokázaly větvit televizní seriály nebo próza. Maska je však původem nespoutaný komiks, až později jej proslavil gumový Jim Carrey v roli Stanleyho Ipkisse.

Ten je v originále pouze jednou z obětí démonického artefaktu, jenž odbourává zábrany a vzbuzuje v lidech anarchistické a destruktivní touhy, které běžně zamykáme v nejzastrčenějších koutech mysli. Maska je pro "hostitele" jako droga, často se od ní doslova nemůže odtrhnout.

Pro Masku není nic nemožné, dokáže se stylizovat do různých postav popkultury, střídá kostýmy a z kapes vytahuje komicky přerostlé a složité zbraně. Svět bere jako jedno velké pódium a chce být hlavní hvězdou za jakoukoli cenu. Otázkou zůstává, jestli člověk uvnitř najde sílu, aby se vzepřel. Ačkoli scenárista John Arcudi občas nakousne morální dilema, především chce sebe i čtenáře bavit. 

Svazek má 368 stran, při takovém rozsahu se dokola opakující syžet okouká (člověk si nasadí masku, utrhne se ze řetězu a vyšetřuje to policie). Zpestřuje ho však groteskní pojetí a postupný výtvarníkův vývoj.

Zvrhlé vize plné nejčernějšího humoru ztvárnil Doug Mahnke známý propracovanou kresbou obličejů, na nichž často nevynechá jedinou vrásku či vadu. Naplno využívá jedinečných vlastností komiksu. Ať už ve scénách, kde pozorujeme pokřivený svět očima pod maskou, nebo v situacích, kdy si Mahnke pohrává s panely obdobně jako antihrdina s realitou. "Když jsem nahoře, tak jsem dole! Když jsem vpředu, tak jsem vzadu," posmívá se pronásledujícím policistům. Akci, která dodržuje fyzikální zákony asi jako animované souboje Toma a Jerryho, zachytí na úžasné stránce pomocí komiksového zobrazení různých časů a míst v jediném okamžiku.

První příběhy obsažené v omnibusu vznikly v roce 1991. O rok dříve vyšel u stejného nakladatelství dnes kultovní komiks Hard Boiled, na němž s Frankem Millerem spolupracoval výtvarník Geof Darrow (návrhář filmové trilogie Matrix). A zdá se, že právě Darrowova posedlost detaily ovlivnila začínajícího Mahnkeho, jenž se podobně snažil zachytit každou drobnost. Fascinovaly ho především střepy z vysklených oken a výloh, užíval si ale i další způsoby destrukce.

Obrazem: Prohlédněte si recenzované komiksy přejít do fotogalerie

České vydání má několik much. Lettering (práce s písmem v bublinách) potlačuje nelidský a skřehotavý hlas titulní postavy. Původně kostrbaté, až neurotické písmo je v tuzemské mutaci jen o něco výraznější něž běžná mluva. Ve scéně, kdy se proměněný Stanley skrývá za dveřmi a odhání z bytu policii, tak příliš nemusí dávat smysl strážníkova řeč: "Tohle ale nezní moc přátelsky. Popravdě řečeno, nezní to ani moc lidsky." Pár chyb proniklo také do informací na přebalu. Scenárista Mark Verheiden není šéfem nakladatelství Dark Horse, tím je od vzniku v roce 1986 jeho zakladatel Mike Richardson, jenž ještě o čtyři roky dříve položil první základy Masky. A scenárista John Arcudi nezačal "původně jako univerzitní profesor, který vykládal studentům o italské literatuře." Tady došlo k záměně s Arcudiho otcem.

Přes uvedené nedostatky je Maska nejkomiksovějším a nejzábavnějším příspěvkem z dosavadních cca 4000 stran, které v sérii omnibusů vyšly.

Sin City 5: Rodinné hodnoty (Comics Centrum, 2010)

Vizuální styl, který si Frank Miller vymyslel pro sérii Sin City, se pomalu stal obchodní značkou. Charakterizuje ho erotická hra světla a stínu, polibky bílé a černé vystupující z negativního prostoru, ženy s božskými křivkami, hrdinové v drahých kabátech a silná auta dramaticky poletující nad silnicí. V Sin City gumy nikdy nedrží na vozoce, to je základ.

Oblíbenost Hříšného města dokazuje fakt, že česky vychází již druhá edice; s jiným překladem, nově i v pevné vazbě a s aktualizovanou grafickou úpravou od oceňovaného „komiksového návrháře“ Chippa Kidda. Upravená edice před pěti lety doprovázela filmovou adaptaci, kterou Miller spolurežíroval s Robertem Rodriguezem.

Rodinné hodnoty jsou pátým dílkem noirové skládačky, bez problému se ale dají číst jako samostatná akční jednohubka. Nic víc Miller tentokrát nenabízí.

Povrchní scénář slouží především jako exhibice jedné z vedlejších postav. Nindža Miho na kolečkových bruslích efektně krájí a seká protivníky, hází po nich hvězdice, a především přitom nosí těsné džíny a halenku, která halí minimum. Ano, Miho je žena. Ty jsou v podání Millera krásné stejně jako nebezpečné, v jiných příbězích ze Sin City však k přednostem přidávají i rafinovanost, která Rodinným hodnotám chybí.

Připomínají spíš práci fanouška, který se Millerovi chtěl co nejvíc přiblížit, ale úplně se mu to nepovedlo. Obvyklou sílu postrádají slova i obrazy. Snad proto, že vzduch tentokrát neelektrizuje osudová atmosféra. Snad proto, že chybí charakteristicky houževnatý hrdina, který se vydal na poslední cestu a moc dobře to ví (variace se objevují v předešlých dílech, v Batmanově Návratu temného rytíře, i v pseudohistorickém komiksu 300 o bitvě u Thermopyl).

Zatímco v předchozích dílech postavy postupně zjišťovaly, do čeho se připletly, tady Miller vede čtenáře za ruku od první do poslední stránky. Hlavní protagonista na začátku řídí Volkswagen Brouk namísto tradičních "amerických svalů" a trefně tím ilustruje slabé tempo.

Hitman 5: Tommyho hrdinové (BB/art / Crew, 2010)

Pátý svazek ze série Hitman se nejvíce blíží filmům, jako jsou Postradatelní. Bývalí mariňáci odjíždí do fiktivní africké země zatočit s narkobarony, ale postupně zjišťují, že je někdo šeredně podvedl. Horký písek v poušti tak pokropí déšť prázdných nábojnic…

Nejde ovšem o svalnatou béčkovou „podívanou“. Titulní hrdina, civilním jménem Tommy Monaghan, se jindy živí jako nájemný zabiják žijicí ve městě Gotham, kde má svou klientelu a především partu přátel, se kterými chodí na pivo a probírá všední život. Díky kontrastu mezi každodenností a neobvyklými zakázkami má Tommyho charakter jiskru, což zároveň platí o vedlejších postavách.

Tentokrát si z Batmanova rajónu odskočil, ale vzal si s sebou do pouště tradiční humor, nadsázku a klíčové téma chlapského přátelství. Scénář Gartha Ennise je mnohem chytřejší, než by se podle množství sprostých slov mohlo zdát.

Soubor Tommyho hrdinové dále obsahuje samostatný příběh, který se odehrává během jediného dialogu mezi „takovým normálním zabijákem“ a skleslým Supermanen. Přestože Ennis běžně superhrdiny zesměšňuje a bere s nadhledem americký patriotismus (sám je Ir), tady čtenářům nachystal překvapivě dojímavou chvilku. „Vím dobře, že nemůžu zachránit každého. Ale vím také, co znamenám… Co Superman, myšlenka Supermana znamená pro tolik lidí,“ svěřuje se nejslavnější superhrdina poté, co se mu nepodařilo zachránit celou posádku raketoplánu.

Tohle odhalení Supermanovy lidské stránky považují v Americe za jeden z nejlepších příběhů s modročerveným symbolem v celé jeho historii, v roce 1999 získal "komiksového Oscara" Will Eisner Award v kategorii samostatných sešitů.

Stejně jako celou sérii jej nakresli John McCrea umocňující slova dramatickými pohledy do tváří mužů, kteří by se těžko mohli pohybovat v odlišnějším prostředí. Když Tommy vyslechne Supermanovu zpověď o záchraně životů, vrátí se ironicky ke své práci. A pak zajde na jedno...