Rozhlasové inscenace Pavla Kohouta jsou válkou a erotikou v tichém domě

Trojici krátkých absurdních her nazvaných Válka ve třetím poschodí, Požár v suterénu a Pech pod střechou napsal Pavel Kohout počátkem sedmdesátých let, kdy státní režim upevňoval své pozice a hojně k tomu využíval špiclovacích metod StB.

Když se však chystal režisér Ivan Chrz trilogii před dvěma lety adaptovat pro rozhlas, napsal dramatik jejich nové verze. Rozhlasové inscenace vydal Radioservis.

Poslechněte si ukázku

Pavel Kohout dal trojici her společný název Život v tichém domě jako odkaz na svého oblíbeného autora Jana Nerudu. Vydaný komplet dvou CD však tento název nezdůrazňuje, aby byla patrná autonomnost každé z nahrávek.

Inscenace jsou skutečně v tom podstatném rozdílné, i když mají společnou zápletku: do bytu protagonistů vtrhnou nezvaní hosté, kteří se tu chovají s autoritativní arogancí a kteří životy domácích nenávratně změní nebo přímo zničí.

Degenerující mír

Klasice absurdního žánru se nejvíc přibližuje Válka ve třetím poschodí s Viktorem Preissem a Danielou Kolářovou v hlavních rolích. Manžele Bláhovy překvapí uprostřed noci pošťák s povolávacím rozkazem.

Bláha se stal prvním mužem, na kterém se má vyzkoušet nová vojenská strategie: aby země, degenerující ve statickém ovzduší míru, neztratila všechny reflexy států zocelených válkami, mají se čas od času určit dva muži ze dvou spřátelených států, a ti mají proti sobě bojovat.

Inscenace je od začátku nepříjemně naléhavá. Nepohodlí nočního vyrušení střídá zoufalé neporozumění a bezmocnost pan Bláhy. Jeho rozčilení a výbuchy hněvu se brzy stanou iritující. Tím že oběti absurdního příběhu na absurdnost ani minimálně nepřistoupí, energie hry se rychle vyčerpává. Gradaci přináší jen neoriginální vyústění příběhu. To nejzajímavější, totiž grotesknost nesmyslné situace zahluší vojenské zupáctví.

Příliš mnoho ruchů, připomínajících chod parní elektrárny, provází druhou inscenaci Požár v suterénu. Přehnané a nesmyslné zvuky jsou však na místě. Zpřítomňují komickou manipulaci hasičů ustrojených do protipožárních skafandrů, kteří vtrhli do bytu čerstvých novomanželů.

Poté, co zlikvidují požár v kuchyni, kterého si sebou příliš zaujatí manželé vůbec nevšimli, začnou řešit náhradu škody.

Velitel hasičů (Miroslav Donutil) je bodrý a vstřícný, sleduje však svůj cíl, a když se zdá, že jeho manipulace nevyjde, neváhá použít výhrůžky. Ani novomanželé však nejsou bezbranní, při vyjednávání se odkrývají jejich zištnost a hranice etických zábran, které nejsou tak vysoké, jak se zprvu zdálo. Inscenace má překvapivé vyústění, které dokonale maže souvislost s ostatními dvěma "politickými" inscenacemi.

Nastávající milenci

Nejživotnější z Kohoutovy trilogie je Pech pod střechou. Právě tuhle inscenaci si posluchač rád pustí i podruhé, a jeho textová podoba může přitáhnout další režiséry. Je totiž velmi dobrou groteskou, přinejmenším tedy její první polovina.

Miroslav Táborský jako nesmělý nápadník a Barbora Hrzánová coby žena odrůstající dívčímu půvabu, která se rozhodla přimět ctitele k činu, vytvořili výborný komický duet.

Dvojznačnost a potlačovaná i nesprávně chápaná vášeň nenápadně odkrývají absurdní příběh nastávajících milenců. Jejich spojení však zabrání - jak jinak - nezvaný, drzý host, který údajně přišel zabránit nějaké vraždě. Nový zvrat ale inscenaci tlumí, ztrácí se erotické napětí a konec je opět příliš předvídatelný.