Podpora umění není žádný sponzoring, říká Jan Řehák z PPF Art

PPF Art spravuje tři pražské galerie, od pátku bude provozovat ještě proslulou Špálovu galerii. "Program bude zaměřený na autory už zavedené," říká šéf sbírek PPF Art Jan Řehák.

HN: Co dělá šéf divize uměleckých sbírek PPF Art?

Hlavně se snaží, aby do povědomí lidí, kteří rozhodují, vstoupila myšlenka, že podporovat umění není sponzoring, ale mecenášství. Když něco sponzorujete, tak očekáváte, že vám to přinese něco zpátky. Dáte hokejistům na záda své logo a čekáte, že se bude prodávat víc vašich výrobků. Ale umění nabízí jiný rozměr. Vždycky to tak bylo. Už od Ptolemaia, který nechal vybudovat Alexandrijskou knihovnu. Všichni velcí a silní podporovali vědu a umění, protože tušili, že je to nějak přesahuje, že tomu možná nerozumějí, ale že to je potřeba, přestože to přináší něco nepopsatelného. I kdyby to měl být jenom neklid. Mecenáš má vizi a intuici, že spoluvytváří něco dobrého, spokojí se s pocitem zadostiučinění. Kdyby nebyl Vincenc Kramář, někteří skvělí umělci by nevytvořili svá díla.

HN: Jaké jsou vaše argumenty, když chcete získat manažery pro mecenášství?

Říkám jim o pocitu zadostiučinění, že jim to něco přinese a přesáhne to i jejich život nebo existenci jejich podniku. Ale jsou tu i ekonomické aspekty. Třeba sbírka České pojišťovny, která obsahuje pět tisíc děl a kterou PPF Art spravuje: všechny položky jsou evidovány v nabývací hodnotě. Z hlediska evropských účetních standardů lze i umění, pokud je ocení kvalifikovaní znalci, považovat za aktivum s hodnotou, kterou určí. Nechali jsme ohodnotit vybraných tři sta děl a ukázalo se, že hodnota, pod kterou jsou zaevidována, už není deset milionů, ale téměř o řád více. Ekonom najednou uviděl, že disponuje šedesáti miliony, se kterými pracuje tak, jak je zvyklý. Technické rezervy, krytí, úvěry, to je jeho doména. Schvalování rozpočtu na rozšíření sbírky pak může být snazší.

HN: Kolik lidí jste musel v PPF přesvědčit pro získání Špálovy galerie?

To vlastně nebylo tak těžké, protože to rozhodl jeden, ale ten nejdůležitější. Šel kolem a říká: "Tak jsem četl, že jsme se přihlásili do soutěže. To je dobře." Je příjemné vědět, že máme podporu z vedení.

HN: Jak vás vůbec napadlo usilovat o Špálovku?

Nezávisle na sobě jsme s kurátorem PPF Art Pavlem Lagnerem natrefili na zprávu, že tehdejší provozovatel končí a že se bude vyhlašovat výběrové řízení. Domluvili jsme se, že připravíme koncepci. Líbil se nám požadavek města, že má zájem o dlouhodobý projekt. Druhá věc, kterou jsme ocenili, byla, že město požadovalo nekomerční typ galerie. Asi by dostali za komerční projekt mnohem víc peněz. Ale to ani PPF nechce. Chceme důsledně dodržet nekomerční zaměření. Vybereme si společně s komisí autora a to je všechno. Nemáme tam žádné postranní úmysly. Nebudeme autorům říkat, aby si ještě sehnali nějakého sponzora nebo grant.

HN: Galerii tedy povede stávající kurátor Pavel Lagner?

Právě jsme se rozhodli, že budeme mít dva kurátory, spolupracujeme i s externími kurátory. Hned první výstavu dělá Michal Koleček.

HN: Jak budete galerii orientovat?

Program bude zaměřený na střední generaci, na autory už zavedené. Mladí mají jiné prostory, které jim vyhovují lépe. Třeba v Doxu je tolik místa, kde je možné udělat něco odvázanějšího. I tak počítáme s tím, že jednou za rok dostane ve Špálovce prostor laureát Chalupeckého ceny. Nyní to tedy bude Jiří Skála. Pobavil mě jeho rozhovor, v němž poslal malbu do etnografického muzea. Jsem rád, že bude ve Špálovce vystavovat. Umění má provokovat, ale provokace by neměla být hlavním smyslem. Těším se, že Skála přijde s něčím, co vyprovokuje i diskusi.

HN: Mladé provokativní umění do Špálovky patří. Proč je nevystavíte častěji než jednou ročně?

I ti zavedení umělci střední generace stále přinášejí něco nového. Už je poznáte. Nový obraz od Císařovského, to je Císařovský, ale když vezmete jeho Cihelnu a portréty, vnímáte něco jiného. Počítáme s pěti šesti výstavami ročně. Z toho jedna tedy patří laureátovi Chalupeckého, jedna bude fotografická a jedna zahraniční. Pokud možno dobře doporučená, aby to byla ukázka reprezentativního umění například v Polsku nebo Holandsku. To se moc nevidí. Když už sem někdo něco doveze, tak je to spíš něco šokujícího. Ale jak vypadá současné, již osvědčené umění třeba v Holandsku?

HN: Budete tedy hledat paralelu k takovým našim Tvrdohlavým?

Ano. Když se to podaří, budu rád. Největším naším přáním je, aby do Špálovky začali chodit lidi ne proto, že se vystavuje marketingově úžasná věc. Určitě nebudeme vystavovat Hirsta. Nikdy. Na to nebudeme mít peníze.

HN: Špálovka bude čtvrtou výstavní síní spravovanou PPF. Bude to jediná galerie, ve které se výstavy nebudou opírat o vaše sbírky?

Ani v ostatních galeriích ale nečerpáme pouze z našich sbírek. V Galerii České pojišťovny bývá ročně šest výstav autorských a jedna z depozitáře České pojišťovny, který PPF Art spravuje. Galerie Louvre, kde představujeme hlavně díla z naší fotografické sbírky budované deset roků, je vlastně výjimkou.

HN: Jak vybíráte nová díla do sbírek?

Nákup umění do sbírky České pojišťovny je její záležitostí, PPF Art může pouze doporučit. Sbírku fotografií PPF Art programově rozšiřujeme, přitom se ale nevyhýbáme méně známým mladým autorům, jejichž díla získáváme ve spolupráci s odbornými časopisy nebo uměleckými školami. Akvizic je teď méně. Rozhodně nekupujeme díla, abychom je se ziskem prodali. K mecenášství patří i záchrana toho, co existuje. A PPF vydělává naštěstí jinde.

HN: PPF Art spravuje dvě sbírky, můžete je představit?

Sbírka České pojišťovny je historicky starší, vznikala postupně po celou dobu budování pojišťovny. Česká buržoazie s vytvořením té sbírky pomáhala, byl to projev národního uvědomění. Kancelář ředitele vyzdobená Brožíkem určitě působila impozantněji. V období socialismu se do sbírky bohužel dostala i řada méně kvalitních věcí.

U sbírky fotografií jsme aktivnější, rozhodování je snazší, protože je to přímo sbírka PPF Art. Nyní zahrnuje zhruba sedmdesát českých a slovenských autorů včetně těch nejvýznamnějších. Co získáme, při první vhodné příležitosti vystavujeme. Nevytváříme nedobytné trezory.

HN: Vystavováním se také vaše sbírka zhodnocuje

Samozřejmě. Někdo to pak publikuje. Vydáváme malý katalog.

HN: Jaký máte rozpočet na akvizice?

Rozpočet PPF Art je zhruba pět milionů, z toho jsou hrazeny platy a vše, co souvisí s pořádáním výstav včetně galerijních nájmů. Máme také fixní položku na akvizice. Pro mimořádné příležitosti pak počítáme s další sumou, kterou si musíme nechat odsouhlasit, případně najít úspory jinde. Naposledy jsme takto koupili soubor fotografií Běly Kolářové. Celkem máme na akvizice k dispozici zhruba milion korun.