Vyprávění Arnošta Lustiga se valí jako živý proud

Milan Kundera na obálce knihy Tachles, Lustig píše: "Už z pouhé slušnosti máme sklon přizpůsobovat naše věty myšlení těch, k nimž mluvíme. K upřímnosti je třeba odvahy. Ta Lustigovi nikdy nechyběla, ale jak čas pokračuje, zdá se mi, že ještě vyrostla."

Nejnovější knihou spojenou se jménem pražského prozaika Arnošta Lustiga (1926) je rozhovor, který s ním vedl Karel Hvížďala v kavárně nuselského hotelu Union. Původně měl být určen pouze pro měsíčník Host, později se ale rozrostl do knižního formátu. Pro ty, kdo tvorbu Arnošta Lustiga a také rozhovory s ním nesledují, je Tachles, Lustig titulem, který lze doporučit, neboť se z něj dozvědí to podstatné o autorově životě, knihách a také o jeho naturelu.

Pro ty, kdo toho naopak o Arnoštu Lustigovi vědí dost, mnoho nového nepřináší - ale přece jen jsou zde určité momenty, o nichž prozaik dosud nehovořil a které by vydaly právě tak akorát na jedno dobré časopisecké interview.

Arnošt Lustig je nicméně člověkem, který nechce druhého nudit, a proto je jeho vyprávění povětšinou živým proudem. Karel Hvížďala se jeho rozbíhavost snaží korigovat refrénem "tachles", tedy "k věci", zároveň ale pokládá otázky typu "A co ohrožuje podle tebe lidstvo jako takové?", "Jsi žárlivý?" či "Je nějaké místo, které nesnášíš?", které by se daly s pousmáním přejít nanejvýš u studentky gymnázia.

Vedle dramatických příběhů a historek ze života se tak Arnošt Lustig někdy přece jen neubránil "humanistickým" proklamacím, jež vyznívají neživotně - ne-li hůře - u každého a pražský autor v tom bohužel není výjimkou.

V případném druhém vydání knihy by také bylo dobré opravit nepřesnosti Karla Hvížďaly. Revolver Revue a Prostor nejsou měsíčníky a kniha Karla Hvížďaly a Václava Havla se nejmenuje Stručně prosím, nýbrž Prosím stručně. A ještě nutno dodat, že druhé vydání - tedy zvýšený čtenářský zájem - si kniha Tachles, Lustig určitě zaslouží.