Recenze: Robbie Williams zrekapituloval svou kariéru a vrátil se k Take That. Teče hvězdě do bot?

Stačí pohlédnout na statistiku vydaných desek sedmatřicetiletého britského zpěváka Robbieho Williamse, aby nám došlo, že něco není v pořádku.

Právě vydané album In And Out Of Consciousness je jeho už čtvrtým výběrem z předchozí tvorby, který se na trhu objevil v posledních šesti letech, navíc teprve rok po nové desce.

Ponechme stranou fakt, že je gramofonový průmysl v krizi a díry v rozpočtech se pokouší překonat recyklací nahrávek velkých jmen. Problém spočívá také přímo ve Williamsovi.

Předchozí deska Reality Killed The Video Star byla první, která se nedostala okamžitě na špičku britské hitparády.

A letos se také vrátil ke kolegům ze skupiny Take That a v průběhu listopadu vydávají společné album. Teče hvězdě do bot?

Zrození hvězdy

Nová Williamsova dvoudesková retrospektiva má oslavit dvě dekády jeho kariéry, ale z let 1990–1995, kdy byl členem Take That, je tu pouze jediná píseň. Na jedné straně to podtrhuje nedůvěryhodnost výběru, na druhé si však musíme uvědomit, že Robbie tehdy hrál v nejslavnější britské teenagerské kapele páté kolo u vozu a byl zcela zastíněn Garym Barlowem a Markem Owenem.

Právě proto byl jeho první sólový úspěch, cover verze Freedom od George Michaela, jednou z největších pop senzací roku 1996.

Skladbou Freedom začalo Williamsovo zlaté desetiletí. Obrovskou zásluhu na jeho vzestupu měl producent Guy Chambers, jenž dal hlavu a patu prvním pěti Williamsovým dlouhohrajícím albům. Z výjimečného porozumění vznikla většina skladeb obsažených na druhé půlce In And Out Of Consciousness (výběr je řazen od nejnovějších skladeb k nejstarším).

Nechybějí mezi nimi Angels (svého času údajně nejhranější píseň v britských krematoriích), Let Me Entertain You, Millenium a další hity, které jsme byli zvyklí v uplynulých deseti letech slýchávat z rádií. Jsou to skladby, v nichž se snoubí skladatelův smysl pro melodii s producentovým citem pro instrumentaci a schopností dostat z Williamse to nejlepší.

Mezi tyto skladby, dnes již klasiku středního proudu, překvapivě zapadne i nečekaný výboj, o který se dvojice Chambers-Williams pokusila v roce 2001 na albu Swing When You're Winning. Moderní adaptace swingových melodií sice šokovaly řadu jeho tehdejších příznivců, ale získaly mu nečekaně široké publikum střední a starší generace.

S odstupem skoro deseti let je znát, jak moderní byl Chambersův přístup - sedmdesát i více let staré standardy běžný posluchač vůbec neodliší od nových skladeb. Ovšem i Williamsův styl je obdivuhodný. Jistě mu k tomu pomohl jak dlouholetý obdiv k Franku Sinatrovi, tak genetické vlohy. Jeho biologickým otcem byl totiž herec a bavič Peter Conway.

Návrat Take That

Albem Escapology skončila v nepříliš dobrém spolupráce s Chambersem a s ní i jasně definovaná Williamsova tvář. Od tohoto okamžiku začínají problémy. Williams střídá producenty a s nimi i styl. Pořád nabízí kvalitní zboží, na každém albu má alespoň jeden silný hit, ale nesmyslně se potácí od pop rocku k elektropopu, nebo dokonce k technu. To, že ztratil své předchozí směřování, lze částečně připsat skutečnosti, že Williams je úspěšný na celém světě kromě té nejdůležitější země - USA.

Postchambersovská část kompilace potvrzuje, že se usilovně pokouší najít takový styl, který by oslovil americký trh. Jenže tam, kde je moc úpornosti, štěstí nekvete. Hity z posledních pěti let sice ve své době byly hity, ale otisk, jejž po sobě zanechaly, je mnohem slabší.

Williamsova krize nic nemění na tom, že 39 písní alba In And Out Of Consciousness patří k tomu nejlepšímu, co v posledních patnácti letech ve středním proudu vzniklo.

Jediná novinka, sladkobolný gay hymnus Shame, kterou zpívá s Garym Barlowem, navíc naznačuje, že slibované album nových Take That bude událostí sezony.