Středeční show Lady Gaga ve vysočanské O2 Areně byla bez diskusí hudební událostí roku.

Ne proto, že je zpěvaččino Monster Tour největším, nejdražším, nejblyštivějším a nejsledovanějším hudebním podnikem letošní sezóny.

Ne proto, že tu zazněly všechny hity donekonečna rotující v komerčních rádiích i v hudebních televizích, včetně singlů Bad Romance, Paparazzi, Alejandro, Telephone, Poker Face a dalších.

Ne proto, že Lady Gaga nenechala fanoušky dlouho čekat a naservírovala jim po všech stránkách dokonalou hudební show, během níž přes dvě hodiny téměř neodešla z pódia.
 
Lady Gaga v Praze před bezmála dvacetitisícovým publikem ukázala, že její odsuzovaná i obdivovaná provokativní image, světelné efekty, velkoplošné projekce a davové scénické kreace jsou jen líbivou a marketingově hojně podporovanou slupkou, zručně ukrývající to podstatné: Lady Gaga je vynikající hudebnicí, skvělou zpěvačkou i pianistkou, mistrovskou improvizátorkou a výtečnou bavičkou, jejíž vrozená muzikálnost a obdivuhodný hlasový rozsah mnohonásobně hravě předčí vpodstatě cokoliv, co je na současné mladé popové scéně k vidění.

Princezna popu

Na rozdíl od Madonny, s níž bývá čtyřiadvacetiletá Newyorčanka často srovnávána, nemá Lady Gaga dekádami prověřený styl jak zaujmout a šokovat na počkání. Je ostatně o generaci mladší. Zatím se pravidla velkého šoubyznysu učí, prověřená letitým hraním po zapadlých newyorských klubech, kam jí na koncert přišlo tu pět, tu dvanáct lidí.

A i když je nástupkyně královny popu stejně schopnou byznysmenkou hrající hlavně na efekt, všechno je tu tak nějak spontánnější. A všechno probíhá naživo, s hudebníky v zádech. Hraje se tu na saxofon, violu i baskytaru, v mikroportu zní udýchaná, autentická euforie.
 
Tenhle cirkus je sice seřízený stejně bezchybně, jako ten Madonnin, střídají se tu desítky těch nejexcentričtějších kostýmů, od takřka renesanční kreace s naddimenzovaným límcem v tudorovském stylu až po obleček ze sexshopu, létá se ve vzduchu s krajkovými křídly na zádech, teče tu krev, rve se syrové srdce z těla a na doprovodné projekci se šňupe kokain, probíhají bulimické záchvaty, satanské rituály i slzami okořeněné tetování na zkrvavenou kůži.

Nechybí zkrátka nic z oněch laciných, nicméně léty bezvadně prověřených popových provokací, jež spolehlivě fungují na kteroukoli generaci.

Hraje i bez proudu

Lady Gaga se stylizuje tu do malé čarodějnice, tu do třídní outsiderky, tu zase do polonahé jeptišky s lesbickými sklony. Limonádově vulgárními gesty se tu inscenuje soulož i sadomasochistické praktiky, desítka tanečníků má pohyby synchronizované na setiny vteřin.

Jenže když pak na okamžik ve vysočanské hale vypadne mikrofon a kompletní ozvučení, Lady Gaga pokrčí rameny, sedne za piáno a zbytek skladby suverénně odzpívá prostě jen tak, a capella. A ještě si pohraje s jazzovými variacemi.

 
A opakovaně také s publikem: v den výročí Sametové revoluce přpomene důležitost pojmu svoboda, pobíhá po pódiu, podává ruce fanouškům v první řadě, křičí, šeptá, směje se, dojímá.
 
Lady Gaga vlastně sotva začíná. Zanedlouho jí vyjde teprve třetí studiová deska, přičemž předchozí dvě, The Fame a The Fame Monster, byly vlastně debutovým dvojalbem. To, co ve středu večer Stefani Joanne Angelina Germanotta předvedla v O2 Areně, ale má k prefabrikované popové hvězdičce na jednu sezónu a jedno použití hodně daleko.

Lady Gaga ví, co dělá. A dělá to víc než dobře. Popová discoscéna má po letech novou, opravdickou superhvězdu. Už bylo na čase.

  

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist