Režisér Wilson protáhl Čapkovu Věc Makropulos svou továrnou na divadlo

Uznávaný velikán světové divadelní režie Robert Wilson měl ve čtvrtek v Praze činoherní premiéru. Hlavní roli ve své inscenaci Čapkovy Věci Makropulos ve Stavovském divadle svěřil pětaosmdesátileté Soně Červené. Wilson v Praze už dříve režíroval Janáčkovy opery: v roce 2002 Osud a letos Káťu Kabanovou.

Wilsonův dokonalý režijní rukopis – efektní světelný design, výtvarně stylizované obrazy a inspirace komedií dell´arte, kabaretem či pouťovými panoptiky – se od poloviny sedmdesátých let prakticky nemění. Nejdobrodružnější na jeho práci vždy je to, co se s tou či onou látkou stane, protáhne-li ji svou „továrnou“ na divadlo.

Wilson nepotřebuje moc slov – vystačí si s řečí těla, světla a hudby. Jeho digest z konverzačně „užvaněné“ Věci Makropulos připomíná stručné operní libreto a v inscenaci dobře funguje tam, kde lze věty použít jako citoslovce. Přinejhorším zazpívat s hudbou Aleše Březiny. Groteskní nadsázkou i sytou barevností pak výsledný tvar ze všeho nejvíc připomíná komiks, obsahem zápis ve čtenářském deníku maturanta.

Výkon Soni Červené má obdivuhodnou energii a noblesu, ostatně spolupráce s režisérem pro ni není novinkou. Ve vysoce stylizovaném tvaru ale působí její stáří až příliš autenticky.

Statečně se s přísnými požadavky režie na přesnost gesta poprali i tak „neřiditelní“ herci  jako Miroslav Donutil (Prus) nebo Václav Postránecký (Dr. Kolenatý). Roztomilá je klaunská kreace Milana Stehlíka (Hauk-Šendorf).

Wilson je v divadle značka jako v módním světě třeba Gucci nebo Lagerfeld. Jeho schopnost postarat se o událost s velkým U je nesporná a výkon početného týmu profesionální. Wilsonovo divadlo je především zvláštní druh podívané. Můžeme je obdivovat nebo odmítnout, za srdce nás nechytí a mozek nezaměstná.

V očích mnohých se ve čtvrtek Národní divadlo stalo světovým. Hlediště Stavovského divadla zvedli Wilsonovi fanoušci z ciziny k ovacím vstoje, a přesvědčili k účasti na nich i české politické špičky. Je velká šance, že se nějaké divadlo může konečně stát atrakcí pro dobře situované snoby. Na Ovocném trhu to zkrátka při premiéře vypadalo jako ve standardní evropské metropoli.