Czech Press Photo: fotografická "hrabárna" nabízí skvělé snímky vedle průměrných

Stejné jako loni, a přece mnoho nového. Za šestnáct let pořádání novinářské soutěže Czech Press Photo se některé věci až příliš zakonzervovaly (styl expozice), jiné se proměňují.

Výstava, která v pátek začala v prostorách Staroměstské radnice v Praze, odráží proměnu české fotožurnalistiky. Do novin a časopisů se prosazují nové výtvarné tendence, čeští fotografové také stále častěji cestují za událostmi do vzdálených míst.

Úroveň prestižní mezinárodní přehlídky World Press Photo je však pro českou obdobu stále v nedohlednu. To je zjevné na první pohled ode dveří.

Nástěnkové panely, které zcela zabíjejí atmosféru historického prostoru, pořadatelé tvrdohlavě každoročně oprašují a lehce chaoticky je pokrývají v několika řadách pod sebou. Taková fotografická "hrabárna", skvělé fotografie mezi řadou průměrných.

Bylo tam zvláštní ticho

Zvětšenina v rozměrech plakátu na výsadním místě patří absolutnímu vítězi Czech Press Photo, kterým je letos Martin Bandžák. Fotografií roku se stal černobílý portrét zraněné haitské dívky. Bandžák ji objevil v jedné z nemocnic, kde byli ošetřeni lidé postižení zemětřesením.

Bandžák o své fotografii řekl: "Oproti chaosu, který vládl v celé nemocnici, zde bylo zvláštní ticho. Po chvíli se na mě dívenka upřeně podívala a nehnula očima ani když jsem začal fotografovat. Bál jsem se, že ji cvakáním vyruším, ale ona se mi stále bez hnutí upřeně dívala do očí. Jako by mi chtěla něco sdělit, ale nemohla."

Emoce, utrpení i smrt je vidět na mnoha dalších fotografiích. Ty nejakčnější nabízí Jan Šibík, mnohonásobný vítěz soutěže, který se před šesti lety prosadil i v konkurenci World Press Photo. Tentokrát fotografoval na Haiti a v Bangkoku, kde vládní ozbrojenci likvidovali demonstraci.

Jan Šibík, který nedostižně kombinuje rychlý reportážní snímek s výtvarným účinkem, má již pro sebe dávno vyřešené dilema: zobrazovat zmrzačené a mrtvé? Jeho odpovědí jsou fotografie, u kterých se člověk často odvrací, ale nemá pocit voyeurství. Šibík ukazuje otřesné věci, které odmítá uhlazovat a estetizovat.

Patolog a deratizér

Mezi novináři se těší velké oblibě fotografické cykly, které často koncipují v jistém záměru. Manuel Štrauch představuje stylizované obrazy nepopulárních řemesel, v souboru Špinavé džoby fotil patologa, deratizéra nebo čističe stok.

Silným tématem je také absurdita, kterou výborně rozvíjí ve svém cyklu Absurdistán fotograf Libor Fojtík. Ten nalézá materiál na bizarních akcích, veletrzích erotiky, soutěžích miss a politických mítincích.

"Na těchto akcích se dobře pracuje. Fotí tam každý, takže si mě nikdo nevšímá. Mne ale zajímá ten druhý plán skutečnosti, absurdní souvislosti," říká Libor Fojtík.

V záplavě nových konceptů se divák rád vrací k tomu, z čeho český fotožurnalismus vychází. Klasickou reportáž představuje například Jana Ašenbrennerová, která fotografovala dřinou naplněný život třicetileté indické matky, která zůstala sama se čtyřmi dětmi.

 


Jan Rasch fotografoval na veletrhu umění. Jedním z obdivovaných děl byla socha potetovaného prasete (vlevo). Milan Bureš portrétoval herce ostravského Divadla Aréna.