Pavel Šrut vrací na scénu nárůdek, který válčí kvůli fuseklím

Když Pavel Šrut (1940) vstupoval roku 1969 do české literatury postranním vchodem určeným tvorbě pro děti, kde byli normalizátoři o něco méně paranoidní, sám asi netušil, že na rozdíl od podobně uvažujících kolegů zůstane tomuto útočišti věrný i ve svobodných časech. Svou všestranností však nakonec nadchl mnohé.

Náš přední básník je dnes proto právem uznáván též jako nejvýraznější soudobý mužský autor knih pro nejmenší, což potvrdila groteska Lichožrouti, která Pavlu Šrutovi loni vynesla Magnesii Literu a účast v mezinárodním souboji o Andersenovu medaili.

Lichožrouti se vracejí - tak zní titul nynějšího pokračování bitev o fusekle, jež rozčeřily stojaté vody původní tvorby pro děti, prožívající největší krizi za poslední dekády.

Licháčem proti ňufíčkovi

Není snadné prosadit něco tak troufalého v době, kdy jsou nedospělí čtenáři krmeni buď tisícerým fantasy na jedno mystické brdo, nebo pohádkami mamin, které ponoukány slastmi rodičovství sepisují přeslazené příhody skřítků, ňufíčků & spol.

Coby přímluvce "druhého dětství" projevil sedmdesátník Šrut nadhled i nad těmito inspiracemi, přidržel se dávného tipu Christiana Morgensterna a představil nám bytůstky, číhající u prádelníků na přísun poctivé příze z ponožek, punčocháčů a dupaček, jimiž se pak ládují nehledě na názor majitele.

Vyráběním "licháčů" zvyšují entropii světa a zároveň v něm posilují naději, že tvorům dobré vůle dojde, čím je přínosné soužití v páru.

Tuto myšlenku ale autor předestírá jako akční podívanou – stejně jako kdysi u králíků Boba a Bobka – na kolbiště lichožroutích frakcí, na jejichž rejdy hledí v oblíbeném "červotočivém světle". Stejně škodolibě tu nicméně Pavel Šrut vnímá i svou zálibu ve fajnovém irském pití, jakou připomínají jeho texty na albu Michala Prokopa Poprvé naposledy.

Nepřestalo to platit ani v druhém svazku, kdy je směšnohrdinská epopej přenesena na nejchudší kontinent. Hrdina Hihlík dorazil do Afriky s humanitárním konvojem ve snaze vypátrat pohřešované rodiče v místech, kde je nouze o cokoli k snědku - čili i o ponožky bosonohé populace - a počítat tu lze leda se zvýšeným výskytem exotických predátorů.

Dederon is not dead

Zbylé postavy lichožroutů mezitím živoří v parodii utopické komuny, neboť lidští dobrodinci se jim postarali o dobré bydlo s úřední vervou architektů nové Evropy, a zapomněli na zásadu, k níž nabádal už v renesanci John Donne: "Nestavěj své lásce vězení,/ milovat znamená křídla si dát."

Diktát seshora se náramně zajídá lichožroutímu undergroundu, a tak padouch ságy Kudla Dederon povstává z prachu a podniká stíhací výpravu, aby umlčením Hihlíkovy rodiny nastolil vládu tvrdé ruky. Styl zápletky naznačuje, oč vtipnější byl Cimrman ve hře Afrika, když výpravu "Čechů mezi lidožravce" opřel o majestát rodné řeči vyučované v džungli.

Tím, že se Pavel Šrut jako největší žijící přímluvce nonsensu v naší mateřštině, z jejíchž zásob čtyřicet let čerpá k potěše čtenářů zábavné nepředloženosti, naopak v jazykovém humoru oproti prvnímu dílu hodně omezil, je nucen spoléhat hlavně na situační gagy. Ty už ale nevynikají takovou hutností ani originalitou výrazu.

Přivolat lotra znovu na scénu a spustit nové kolo alotrií je princip, který je ve hře už od vynálezu populární literatury. Předčit však toutéž metodou sama sebe v době nafukovaných seriálů je daleko těžší než prosadit se s neslýchaným nápadem ve chvíli, kdy naše dětská literatura trpí nedostatkem kvalitních děl. I takový nápad má svůj vymezený čas i prostor a nelze ho bez rizika donekonečna natahovat jako silon.

Pavlu Šrutovi se na výpravě za hranice ponožkové všednosti podařilo pouze zopakovat již řečené a místy se ztratit v mnohomluvnosti. Lichá a lichá sice dávají dohromady pár: dvojici knížek čnících nad průměr těch, kdo neznají recept, jak uspokojit náročné potomky národa proslulého ve světě jako "smějící se bestie".

Třetí příspěvek do téhle party by už mohl být opravdu nadbytečný a značně nahlodat subtilnost příběhu o nitkách samoty, která představuje vážnější problém, než se na první přečtení zdá.