Ve Věrné kopii je Juliette Binocheová originál

Tak trochu romantická komedie, ale taky bravurně cynická psychologická črta na téma mezilidských vztahů, která navíc v samém závěru překvapí nečekaně originální pointou. Málokdo umí v současné době točit milostné či vztahové komedie tak, jako Francouzi a Italové.

Není tedy divu, že jinak nenápadná francouzsko-italská Věrná kopie, která právě vstoupila i do vybraných českých kin, sklízí všude po světě uznání: nadšení film vzbudil loni v Cannes, kde získal dokonce jednu z hlavních cen, první čeští diváci komedii tleskali i na festivalu v Karlových Varech, kde byla uvedena v sekci Otevřené oči. Snímek původně íránského režiséra Abbase Kiarostamiho je totiž esencí toho nejlepšího, co obě tyto kinematografie v daném žánru nabízejí.

Kromě vtipné zápletky s nečekaným rozuzlením, jež si s divákem od počátku nápaditě pohrává jako pověstná kočka s myší, líbivě malebného prostředí italského Toskánska a sympatické retrostylizace výpravy si na své přijdou hlavně fanoušci charizmatické francouzské hvězdy Juliette Binocheové.

Galeristka a suchar

Zřejmě nejobsazovanější francouzské herečce, kterou si navíc často vybírají i hollywoodští režiséři (hrála hlavní role i ve filmech Čokoláda či v oscarovém Anglickém pacientovi), poskytla Věrná kopie mistrovský herecký part.

V postavě šarmantní francouzské galeristky a umělecké restaurátorky, matky synka na prahu puberty, kterou uprostřed pitoreskního toskánského městečka svede náhoda dohromady se sucharským, introvertním britským spisovatelem oblíbených bestsellerů (toho výtečně ztvárnil britský operní zpěvák a debutující herec William Shimell), Juliette Binocheová rozehrává celou škálu typicky ženských emočních a charakterových poloh. Od rozverné, okatě flirtující dámičky rozkošnicky se vyžívající ve výstředních náušnicích, až po zoufalou opuštěnou ženu zahnanou do kouta vnitřními nejistotami a smutky.

Ústřední zápletka je jednoduchá: galeristka a matka samoživitelka v jedné osobě před klevetivou italskou sousedkou předstírá, že je slavný spisovatel jejím tajemným manželem, kterého dosud nikdo neviděl. On na hru okamžitě přistoupí. Když však šarmantní Francouzka a rezervovaný Angličan začnou před okolím dlouholeté šťastné manželství předstírat, není si nikdo jist, kde končí hra a kde začíná skutečnost - a nerozklíčuje to ani divák.

Zprvu rozverná zápletka stojí na přesných postřezích o partnerském soužití muže a ženy. Dialogy plné břitkých komentářů, glos, ironických průpovídek a duchaplných bonmotů na téma rozdílnosti mužského a ženského pohledu na svět na plátně výborně fungují: zatímco ona je doslova gejzírem emocí a kdejakou jeho nevinnou poznámku řeší podrážděně, a s místy až protivně přehnanou hysterií, on je flegmatickým ztělesněním toho, po čem muži skutečně touží: chtějí se hlavně dobře najíst, napít a vyspat. A to vše pokud možno bez křiku.

Láska a její věrná kopie

Díky mistrovsky vystavěným dialogům a rafinovanému scénáři tak divák jen postupně odkrývá pravou skutečnost: brzy se totiž ukáže, že hranice zprvu nahozené hry a skutečné reality jsou překvapivě rozostřené. Co je tedy láska a partnerství, a co jen jejich Věrná kopie?

Barvitě prokreslená, a přesto stále trochu tajemná postava galeristky nabízí Binocheové nejen velkou hereckou, ale též jazykovou příležitost. Kiarostami totiž oba hlavní hrdiny nechává v konverzaci volně přecházet mezi francouzštinou, italštinou a "spikleneckou" angličtinou, které v kraji nikdo nerozumí.

Není divu, že Binocheová za svou nejednoznačnou roli ve Věrné kopii získala loni na mezinárodním festivalu v Cannes i hlavní hereckou cenu, Zlatou palmu. Pod vedením Kiarostamiho tentokrát rozehrála vztahovou partii, za niž by se nemusel stydět ani Woody Allen.