Anthony Hopkins je skvělý exorcista, přesto film Obřad propadne peklu zapomnění

Horory o vymítačích ďábla se během let staly v popkulturním kontextu žánrovou klasikou. Navázat na výtečné snímky Exorcista a The Omen: Přichází Satan! ze sedmdesátých let či na slavný horor Romana Polanského Rosemary má děťátko se ale v moderní hollywoodské produkci daří jen málokomu.

Zatím poslední pokus o "velkolepý návrat exorcisty" zrealizoval švédský režisér v hollywoodských službách Mikael Hafström. Jeho Obřad budil pozornost řadu měsíců. Na hororový žánr velkorysý rozpočet čtyřiceti milionů dolarů i angažmá Anthonyho Hopkinse do role neortodoxního kněze posedlého ďáblem, který coby mistr začne zaučovat skeptického žáka, aby ten záhy čelil fatálnímu střetu s mocí pekla, bylo pro média i fanoušky velkým lákadlem. Jak ale Obřad, jenž právě vstoupil do českých kin, ukazuje, právě Hopkins je bohužel i tím jediným důvodem, proč se na Hafströmovu novinku vypravit.

Příběh vatikánského vymítače neskrývá velkorysé výtvarné ambice ani invenční práci s kamerou, namísto napínavé podívané o odhaleném kacíři nabízí ve finále pouze koncentrovanou nudu nabitou vymítačskými klišé a prvoplánovými "lekačkami", tu a tam doplněnou odkazy na vatikánská spiknutí ve stylu knih Dana Browna.

Znepokojivou nejednoznačnost a místy skutečně sugestivní atmosféru Obřadu dodává pouze Hopkins v ústřední roli: coby cynický otec Lucas předvede celou škálu svých typicky "hannibalovských" zlověstných úšklebků, mistrovsky lavíruje mezi stoickým klidem a cholerickými výpady posedlého kacíře a vychutnává si doslova každý záběr. Pro tak ambiciózní projekt, jakým Obřad nepochybně byl, je však solidní herecký sólopart přece jen trochu málo.