Fotograf s vytříbeně pokleslým vkusem připomene Newtona i Drtikola

Když se umělec začne montovat do vědy, je třeba obezřetnost a neskočit mu hned na vějičku vědeckosti.

Strunová teorie přitahuje umělce zvlášť silně. Je jaksi sexy.

Pokus o spojení dvou hlavních fyzikálních koncepcí, obecné teorie relativity a kvantové fyziky, neověřený základ pro hypotetickou teorii všeho, počítá s jedenácti dimenzemi.

Poetika strunové teorie okouzlila i Adama Holého (1974), fotografa s "vytříbeně pokleslým vkusem", který se s jistotou a půvabem sobě vlastními bez rozporu pohybuje na úhorech i žírném poli současné fotografie.

Fotografuje pro časopisy jako Creativity Magazine New York, Harper's Bazaar, Elle, Dolce Vita a přitom spolupracuje s kurátory jako David Korecký, Michal Pěchouček, Tomáš Pospěch nebo Pavel Vančát, s institucemi jako Galerie Jelení či Komunikační prostor Školská.

Nyní vystavuje pod kuratelou čerstvě otevřené galerie Laboratorio, zaměřené na mladou malbu a fotografii.

My, co se sotva orientujeme v dimenzích trojrozměrného prostoru a času, jsme strunovou teorií, tedy představou dalších rozměrů, nadšeni. Teoreticko-fyzikální modely nepobereme, ale jiné rozměry ano. Potvrzují nám podivné pocity, jsme ochotni zahrnout do nich déjĂ vu a další senzace.

Newton i Drtikol

Z dějin fotografie si Adam Holý vybral všechno dobré z nejrůznějších směrů. Koutkem oka tu zahlédneme dokonalou ženu - odlitek Helmuta Newtona, tam vypjatě rovnovážnu kompozici těla a ducha Františka Drtikola.

Inspiruje ho obrazovost klasického malířství stejně jako barvotisky "svatých obrázků". V jeho portfoliu nacházíme promyšlené kompozice i záběry vystřelené jakoby od boku, působící téměř amatérsky.

Vernisáž výstavy se odehrála den poté, co zemřel fotograf Miroslav Tichý. Poslední opravdový srdcem, komentuje smutnou zprávu Adam Holý, a vernisáž si pro sebe staví jako tryznu za postavu fotografické legendy - podivína.

Spíš než představa nekonečně malé vibrující strunky, v níž je svinutý další nekonečně velký vesmír, zajímá fotografa podobenství sjednocení. Adama Holého lákají lesky, dění "za" a zároveň se usmívá vážné představě sebe coby mystika.

Realitu ulice či leopardího výběhu zastře mázdrou iracionality, courbetovský akt sune na hranici hyperrealistické malby, mate naivní přímočarostí křivé jeřabiny v jasu jarého podzimu, blýskne stylový akt s lesklou draperií jak do erotického časopisu, ukradne dívčí klín očima voyeura, sám něžný i krutý Eros.