Horký kandidát na šéfa Národní galerie: Nechci otevírat staré křivdy, dívám se do světa

HN: Pokud by vás ministr jmenoval ředitelem Národní galerie, jakým způsobem byste rozhodoval o umělecké náplni galerie, když vaší erudicí není kunsthistorie? Uvažujete o zřízení místa šéfkurátora?

Ano, mám za to, že to je obvyklý post ve světových galeriích, který Národní galerie zatím ve své organizační struktuře nemá.

HN: Kdo by tím šéfkurátorem měl být?

Nebude jen jeden. Ale nezlobte se, je předčasné je jmenovat i vzhledem k jejich stávajícím závazkům.

HN: Budou mezi nimi lidé ze zahraničí?

Budou to i lidé, kteří působí v cizině. Měl jsem rok času od loňského konkurzu, abych se připravil a své případné spolupracovníky oslovil. Mám představu o nové struktuře, kterou bych v galerii rád prosadil. Teprve po případném jmenování ale zjistím, jestli mi ji vůbec stávající statut Národní galerie umožní realizovat.

HN: Jaká je vaše hlavní kvalifikace pro místo ředitele Národní galerie?

Mám dlouholetý blízký vztah s Národní galerií. Znám ji třicet let, desetiletí jsem ve stálých sbírkách Národní galerie pracoval jako externí lektor, jsem dlouholetým členem Společnosti přátel Národní galerie.

Prošel jsem také „provozem“ moderní sbírky Peggy Guggenheim v Benátkách díky stipendiu od nadace Solomon Guggenheim New York, následně jsem se seznámil také s administrativou Solomon Guggenheim Museum v New Yorku.

V posledních čtyřech letech se intenzivně zabývám řízením a naplňováním funkcí světových muzeí, zpracoval jsem několik kvalifikačních a názorových materiálů pro interní potřebu a blíže se tak seznámil především s The Wallace Collection v Londýně, British Museum tamtéž a Národním muzeem v Rio de Janiero.

V poslední době jsem se zúčastnil také umělecko-historických seminářů a konferencí pořádaných jak Národní galerií, tak Moravskou galerií a Clark Art Institute.

HN: Co bude podle vás hlavní úkol nového ředitele?

Úkolů bude mnoho, ale aniž bych v tuto chvíli blíže specifikoval cíle a svoji koncepci Národní galerie, hlavní výzvy jsou především: sestavit odpovídající rozpočet Národní galerie a její výstavní plán a soustředit se na zvýšení opakovaného zájmu návštěvníků, ale i možných sponzorů. S tím souvisejí také vztahy se světovými galeriemi, které bych rád zintenzivnil.

HN: Podle některých odborníků je Národní galerie – alespoň její vztah k současnému umění – v úpadku. Co si o tom myslíte?

To si nemyslím a nechci se pouštět do kritiky nejmenovaných kritiků. Rozhodně nechci otevírat nějaké staré křivdy. Historii bych nechal spát. 

Byť jsem prošel moderní sbírkou Peggy Guggenheim, kde se pořádaly i výstavy současného umění, a také jsem zažil změnu koncepce v Solomon Guggenheim Museum v New Yorku, nejsem odborník na současné umění.

Mám za to, že Národní galerie má současné umění v rámci možností odborně dobře podchycené, vše ostatní je na kreativní dramaturgii a finančních zdrojích, s tím si věřím budu schopen poradit i za pomoci oslovených odborných spolupracovníků.